Článek
Jak moc ovlivní výchova dítěte jeho povahu, chování ve společnosti, budoucí štěstí? Tuhle otázku si určitě pokládá každý rodič. Tak moc bychom chtěli, aby naše děti byly v životě šťastné, tak moc bychom je na svět chtěli připravit. Vkládáme do nich svá očekávání a často zapomínáme, že na svět přichází už s vrozenými povahovými rysy, tendencemi. Každé dítě je jiné a i při stejné výchově stejným rodiči jsou sourozenci naprosto rozdílní.
Měli bychom si uvědomit, že naše děti jsou co se týká povahy a tendencí už při narození hotové bytosti. Jsou mixem dobrých i špatných tendencí. V každém dítěti je už po narození připoutanost, žárlivost, ignorance, hněvivost, závist, pýcha. Ale také soucit, schopnost prožívat nesobeckou radost, snaha ochraňovat, tišit a uklidňovat, inspirovat a milovat. Zkuste se na chvíli zadívat na děti hrající si na písku, nevšímejte si jich, jen je nechte, ať se přirozeně projevují. Uvidíte všechny tyto emoce. V lepším případě bude dítě ochránce vyrábět bábovičku pro kamarádku, kamaráda aby jim udělal radost, v tom horším si pošlapou bábovičky a budou se mlátit kyblíčky po hlavě.
Slyšela jsem, jak na otázku výchovy odpověděl jeden buddhistický Lama. Otázka zněla: Milý Lamo, když se podíváš do dětských očí a uvidíš v nich čistotu a nevinnost, nemyslíš, že bychom měli děti nechat učit nás? Že bychom je neměli nijak ovlivňovat, nic jim zakazovat? Odpověď zněla: Takhle rozhodně ne! Jsme to my, kdo určí morální hranice, kdo nastaví pravidla. Děti jsou hotové bytosti ohledně emocí, tendencí, ale nemají moudrost zkušenosti. To my jim musíme říct, kam až mohou zajít, jaká jsou pravidla naší společnosti. Jen morálně zodpovědný, slušný člověk, který ví, jak věci fungují a že existuje příčina a následek a podle toho se chová, je schopný žít plnohodnotný život a být na konci života spokojen s tím, jak ho prožil.
Můžeme si dát příklad. Představte si, že se přestěhujete do jiné země, pro vás naprosto nové, odlišné společnosti. Máte kolem sebe lidi, kterým zcela důvěřujete, ale jste tam nový, stejně jako nově narozené dítě. Jak se ve společnosti přizpůsobíte? Budete se chovat tak, jak vám vaši nejbližší radí a především se budete snažit kopírovat jejich chování. Nemáte důvod nedůvěřovat jejich způsobu života. Stejně tak se chovají naše děti. Kopírují naše chování. Neustále nás sledují. A zároveň se nám snaží zavděčit. Měli bychom si dávat pozor na to, co sami považujeme za štěstí, úspěch. A snažit se nepromítat naše očekávání do našich dětí. Nejen, že je to může celý život stresovat. Mít pocit, že nás zklamaly, ale můžeme jim vzít jejich vlastní štěstí.
Jak už jsem psala, jsou to svým způsobem hotové bytosti, někoho bude celý život bavit sport, bude soutěživý a někdo to v sobě nemá a byl by šťastný třeba v technickém oboru. Je smutné vidět, jak někomu takovému rodiče cpou míč a oblékají fotbalový dres už od miminka. Pro takové dítě je hodně těžké rozhodnout se pro vlastní štěstí a říct rodičům, že ho těší něco jiného. Měli bychom své děti pozorovat a podporovat to, co je baví. I kdyby to bylo naprosto mimo naše očekávání. Ale v žádném případě bychom neměli děti nechat dělat si co chtějí v morální oblasti. Tam jsme to my, kdo určí pravidla, hranice. Co je dobré, co je zlé. Kde je rozdíl mezi zdravým sebevědomím a arogancí, která už ubližuje druhým.
