Článek
První most postavený v samostatném Československu stojí v Týnci nad Sázavou, malebném městečku ležícím asi 40 km od Prahy směrem na Benešov u Prahy. Přestože se městečko oficiálně jmenuje Týnec nad Sázavou, místní dobře znají označení „Starý“ a „Nový“ Týnec. Tyto dvě části rozděluje řeka Sázava, která tvoří meandr pod kopcem, na kterém stojí původní, „Starý“ Týnec. Tato část města se může pochlubit románskou rotundou, krásným renesančním domem U Micků i zámek připomínající kulturní dům, který byl postaven jako továrna na týneckou keramiku. „Nový Týnec“ vznikl mnohem později. Vznikl především díky rozvoji průmyslu v Týnci nad Sázavou.
Pohled na „Starý Týnec“ z vodáckého kempu
Na pravém břehu řeky byla postavena továrna Metaz, která zaměstnala několik tisíc dělníků. Více známá Jawa, kde vznikaly světoznámé motocykly sice stojí na levém břehu řeky, tedy spadá pod „Starý Týnec“, ale stojí jaksi nad Týncem, proti proudu řeky. I Jawa zaměstnávala několik tisíc dělníků. Z toho důvodu bylo nutné postavit takřka celé nové město, aby měli lidé kde bydlet, žít. „Nový Týnec“ byl postaven skoro celý během 50. až 60. let minulého století.
současná mapka Týnce
Vraťme se k mostu. Dřevěný most přes řeku Sázavu existoval podle dochovaných záznamů o jeho péči nejpozději od poloviny 17. století. Tehdy si záznamy vedli bývalí majitelé Týnce. Most byl zcela jistě staršího data a možná měl i své předchůdce o kterých již záznamy nejsou. Dřevěný most byl v roce 1776 smeten povodní a na nový most dlouho nebylo dost peněz. Proto v místech dnešního parkoviště u Městského úřadu na pravém břehu, a týneckým mlýnem na levém břehu vznikl přívoz. Zajímavé je, že se tento přívoz později posunul o několik metrů dolů po proudu. Kousek nad dnešní most.
přibližné místo původního přívozu
O obnově mostu přes Sázavu se jednalo již od roku 1908, možná i dříve (není přesně dochováno), ale až v roce 1919 se podařilo prosadit jeho výstavbu. Bylo to krátce po vzniku České republiky jako samostatného státu. V duchu dřívější radosti z osamostatnění dostal most jméno našeho prvního prezidenta. Most T.G. Masaryka. Bohužel díky tomuto načasování jeho vznik provázely i starosti v podobě hospodářské krize a výrazného zvýšení ceny stavby.
Tady někde býval přívoz druhý a při rekonstrukci mostu zde stál náhradní, dřevěný most
Původní zadávací cena 675 476 Kč se kvůli poválečné krizi zvedla skoro na 1 500 000 Kč. Za 100 000 kč byly k mostu postaveny nenaplánované nájezdy a za dalších 130 000 Kč firma L. Štrose zřídila v Týnci nový železniční přejezd. Samotný most v letech 1919–1920 postavila firma Kapsa a Müller z Prahy. Jeho stavitel Ing. Klement se možná i díky stavbě v Týnci dokonce oženil.
Most, který měl oba Týnce spojovat se načas díky nacistům stal tím, který rozděluje. Dějiny kráčely i po tomto mostě. Po okupaci Československa v březnu 1939 přišel most o své jméno připomínající svobodu a demokracii. Od roku 1943 se stal místem, kudy procházela hranice mezi cvičištěm zbraní SS na levém břehu a protektorátem Čechy a Morava na pravém břehu Sázavy. Na mostě stála dřevěná bouda se závorou a německá hlídka kontrolovala všechny, kdo most přecházeli.
na nejbližším pilíři je napsané datum rekonstrukce mostu
Po osvobození dostal most opět své jméno, ale jen do roku 1948. Jméno našeho prvního prezidenta se komunistům nehodilo. Jen na krátký čas v době pražského jara se na chvíli nápis se jménem mostu vrátil. Aby jej pak po příjezdu ruské armády ukryl narychlo odvážný občan až do roku 1990. V roce 1968 si most stejně jako český národ prošel svou zatěžkávací zkouškou. Projížděly přes něj ruské tanky směrem od Benešova. Měly namířeno do Lešan, kde měla sídlo 33. protitanková brigáda. Čekal je pak ještě jeden most, ten v Krhanicích. Lešany leží na stejném břehu řeky, jako Benešov u Prahy. Jenže tanky potřebovaly širší a pevnější cestu a ta vedla po levém břehu. Dnes v Lešanech sídlí Vojenské technické muzeum. Jejich „Tankový den“ je každoročně oblíbenou atrakcí na kterou se sjíždí stovky lidí z celé republiky. Můžete tu vidět současné i historické tanky v akci. Celoročně je v muzeu vystaven i slavný růžový tank. Ano, ten, který byl jako symbol revoluce v roce 1989 natřen na růžovo.
most v Týnci nad Sázavou z levého břehu od vodácké půjčovny
Novodobé dějiny týneckého mostu už jsou podobně růžové, jako zmiňovaný tank. Po revoluci se k mostu vrátila tabule (kopie té původní) s jeho původním jménem. Po několika menších opravách prošel most rozsáhlou rekonstrukcí. Byl takřka celý rozebrán a jeho nosníky byly opraveny a zpevněny. Rekonstrukce proběhla v letech 1996 až 1997. Po tu dobu byl vedle mostu, přibližně v místech původního přívozu pod mlýnem vystaven provizorní dřevěný most. Datum rekonstrukce je napsané na nosníku u levého břehu Sázavy, kousek od vodácké půjčovny lodí Bisport.
nápis pod mostem říká: „Milovat je umění“ někdo připsal před slovo milovat NE. Tak co je těžší?
Most je součástí i hrdostí týneckých obyvatel a samozřejmě pamatuje i jejich osobní příběhy. Možná si ještě pár pamětníků vzpomene na několik příhod. Třeba tu, jak v době hlubokého socialismu kráčelo pár kamarádů, dělníků ze slévárny Metazu po mostě do práce. Byla ještě tma, zima, ve fabrice byly píchačky na šestou ráno. Alkoholem posilněný odvážlivec se tyhle ještě napůl spící dělníky rozhodl na mostě přepadnout. Klasické loupežné přepadení, kdy útočník požadoval peníze pro něj skončilo docela potupně. Dostal pár pořádných slejvačských facek a mazal se domů vyspat. Dělníkům možná v té chvíli udělal radost. Věc už se dál neřešila, jen Týnečtí se měli čemu zasmát.
Jez u kempu v Týnci nad Sázavou
Další příhoda, která se udála na mostě byla soukromou akcí jednoho týneckého občana. Opět v době socialismu, během nějakého významného komunistického svátku vyrazil připitý na most, vytrhal z držáků všechny vlaječky a naházel je do řeky. V malém městě se nic neutají, a tak ho čekala pořádná polízanice se soudruhy. Po revoluci se přihlásil jako disident a požadoval odškodnění. Jak to dopadlo, nevím.
I poslední příhoda dopadla dobře. Tři kamarádi se vraceli ze zábavy z místního kulturního domu, když si jeden z nich vzal do hlavy, že uprostřed mostu předvede „hasičský přeskok“. Tehdy, ještě před rekonstrukcí mostu byl na vnější straně zábradlí betonový rantl. Asi půl metru široký. Odvážlivec se ohnul přes zábradlí, chytil se z vnější strany a provedl „přemet“. Jaksi přitom zapomněl, že se musí chytil správně, s otočeným chytem, jelikož se přetočil, zkroutily se mu ruce, minul betonový okraj a letěl dolů do řeky. Další dva kamarádi měli rozdílné reakce.
Týnecký most
Jeden dostal záchvat smíchu a nebyl schopen udělat nic. Druhý, taky dobrovolný hasič, běžel ke kraji mostu kamaráda zachránit. Aby nemusel obíhat celý most, skočil do větví vrby, která u mostu rostla. Pomalu se propadal od nejmenších větví až ke kmeni stromu až doskočil na zem. Celý odřený utíkal k řece. Tam se mezitím, úplně nezraněný brodil ke břehu kamarád skokan. Měl obrovské štěstí. V řece bývá pod mostem málo vody, ale hodně kamenů. Historku mám od toho, co se tolik smál. Přes most jsem s ním šla několikrát, ale nikdy jsem se nepokusila dělat nějaké skopičiny. Vím, že by mě nezachránil.
