Článek
Buddhistické učení mluví o reinkarnaci, tedy znovuzrození. Jakmile zemře naše tělo, mysl projde několika stavy vědomí a podle tendencí jaké máme a našich činů a uspokojení z nich nebo naopak výčitek svědomí budeme směřovat k dalšímu životu. Podle knihy mrtvých je možné se zrodit v šesti různých oblastech vědomí.
buddhistické učení, dharma
Šest oblastí vědomí, je často popisováno jako světy, podobně jako ráj nebo peklo existující v křesťanství. V buddhismu ale žádné světy neexistují oddělené od prožívajícího, a proto se v těchto případech jedná o podmíněný stav vědomí. Nejsou tvořena něčím vnějším, nestvořila je vyšší moc. Jsou výsledkem motivací a činů z našich předchozích životů. Tak je možné se zrodit jako bůh, polobůh, člověk, zvíře, hladový duch nebo s paranoiou. Rozpětí jevů vytvářených myslí je nejlépe vidět v psychiatrické klinice, kdy jsou vyhroceny do extrémů. Podle nahromaděných dojmů zahrnují tyto stavy celou řadu pocitů od blaženosti přes zmatek až po utrpení. Jejich základní naladění představují dobře známé rušivé pocity jako je pýcha a všeználkovství, žárlivost a závist, touha a připoutanost, zmatek a otupělost, nenasytnost a chtivost a celé spektrum averze, hněvu a nenávisti. Rušivé pocity v každém okamžiku ovlivňují naši přítomnost i budoucnost. Znovuzrození v šesti oblastech existence s tímto pohledem není nic záhadného. Mysl funguje jako zrcadlo. Když jsme mrzutí, potkáváme samé nepříjemné lidi, a když jsme veselí, všichni se usmívají. Naše tendence nás tak přivedou automaticky do oblasti existence, která je nám nejbližší.
mantra OM MA NI PE ME HUNG, rozpouští všechny druhy škodlivých návyků
Znovuzrození ve třech oblastech utrpení
Oblast pekel, svět nenávisti. Lidé, kteří byli za života velmi hněviví, vyzdvihovali chyby druhých a přáli druhým hodně zlého, se pravděpodobně zrodí v peklech, které ve svých výjevech vypodobnili Dante nebo Bosch. I Tibeťané malovali pekla velmi sugestivně. Především proto, že obrazy měly sloužit jako zastrašení případných zločinců, jelikož ochranná složka státu příliš nefungovala. Tibetská pekla jsou rozdělena na pekla studená a pekla horká. Podle toho, jestli je jednalo o hněv výbušný, sami takové lidi označujeme jako horké hlavy, nebo o hněv studený, vypočítavý. I tady mluvíme o studených, necitlivých lidech. Těmto lidem pak pocity, které mají v mysli, zabarvují celý svět. Prožívají pak velmi bolestivé stavy frustrace a paranoie. Hněv je jistě nejničivější pocit, který dokáže zlikvidovat zahradu naší mysli.
oblast pekel, svět nenávisti a paronoie
Hladoví duchové, svět chtivosti. Pokud mysl hromadí hodně chtivosti a chamtivosti, znamená to, že kdysi prožila hodně zklamání a tísní. Ale tyto jevy člověka ovládaly, místo aby díky nim získal nějaké pochopení a svobodu. Tento stav utrpení vede do zrození oblasti existence hladových duchů. Protože se naše touhy a chtění nakonec zredukují na základní potřebu spojenou s hladem a žízní, prožíváme tento pocit neustále bez možnosti nasycení. Až už sníme nebo vypijeme cokoliv, nikdy se nedostaví uspokojení. U nás existují lidé, kteří nahromadili mnoho majetku a vydávají mnoho energie k jeho ochraně místo toho, aby si jej uspokojivě užili. Pokud cítíme, že jsme příliš chamtiví a připoutaní, neuškodí občas něco darovat. Známkou toho, že směřujeme k tomuto zrození, je stále věší hlad a žízeň.
nic nás nedokáže dostatečně nasytit
Oblast zvířat, svět zmatku. Kdo v minulém životě vědomě lhal, aby poškozoval druhé, vždy šel se stádem nebo usiloval o ta nejhloupější a nejprimitivnější vzrušení, aniž by využil svých mentálních možností, neunese nejspíš po smrti dojmy a otevřenost mysli. Uzavře se do tuposti a stále většího zmatku. Zrození ve zvířecí oblasti není zrovna šťastné, stačí se podívat na jatka. Domácí zvířata platí za základní potřeby svou svobodou. Jejich svět je postaven na emocích a základních potřebách.
oblast zvířat, oblast zmatku
Znovuzrození ve třech oblastech podmíněného štěstí
Svět polobohů, svět žárlivosti. Když jsme za života dělali mnoho dobrých věcí, ale přitom jsme sami žárlili, můžeme se zrodit ve světě polobohů. Jedná se o svět dobré karmy a závisti zároveň. Takové bytosti jsou krásné a bohaté, ale trpí neustálými válkami a intrikami mezi sebou. Sami mají hodně, ale jsou nepřejícní. Chtějí mít i štěstí těch druhých. Nenalézají nikdy klid.
svět polobohů, svět boje a intrik
Oblast bohů, svět pýchy. Pokud byl náš nejsilnější pocit v minulém životě pýcha, můžeme se zrodit ve světě bohů. Božské bytosti se objevují v krásných tělech s vysokou inteligencí. Prožívají se jako velcí a silní. Dobře se jim daří díky dobré karmě, kterou dříve nahromadili. Cítí se skvěle a mají pocit, že všemu rozumí. Ale i bohové jednoho dne své dobré dojmy spotřebují. Nakonec během sedmi dnů. Podobně jako je to vykládáno v bájích o severských bozích, vidí, že umírá a kdy a kde se zrodí. Díky tomu, že prožívají své já a cítí se od ostatních povýšeni, odděleni, bude jejich návrat do nižšího zrození velmi bolestivý.
Svět bohů, svět pýchy. Nikdo nesmí být víc ani roven Bohu
Lidská existence, svět touhy. Lidského zrození dosáhneme, pokud jsme vykonali dobré činy a jsme ovládáni spíše tím, co se nám líbí než tím, co se nám nelíbí. Proto je tak dobré uvědomovat si hezké okamžiky již během života. V našem vědomí se nejsilněji projevuje připoutanost. Ať už k partnerovi, rodině, ale i k prožívání krásných zážitků nebo majetku. Největší výhodou lidského zrození je, že máme možnost objevit podstatu mysli. Jako člověk můžeme dosáhnout svobod a možností potřebných k tomu, abych rozpoznali zrcadlo za pomíjivými obrázky na něm. Toto zrození nám jediné ze všech dává možnost vědomě dosáhnout pochopení nadčasových hodnot.
Svět lidí, svět touhy
Zdroj: kniha: O smrti a znovuzrození, Pohled buddhismu na poslední okamžiky života
Autor knihy: Lama Ole Nydahl
