„Nej“ historky od letušky a jedna strašidelná k tomu

„A mohl byste nám říct nějakou historku z natáčení?“ Tohle je poměrně častá otázka, kterou my, letecký personál, slýcháme. Samozřejmě, myšleno historku z létání. Každý máme ty své „nej“, na které se kamarádi ptají. Dovolte mi svěřit se s těmi mými.

Nejdelší pobyt na palubě letadla: Můj rekord je něco přes 26 h v kuse na palubě. Samozřejmě ne ve službě, to ani není podle pracovních norem možné. Prvních 13 h jsem pracovala na letu mezi Gruzií a Afghánistánem. Pak v Gruzii nastoupila odpočinutá druhá posádka a dalších 13 h jsem strávila na sedadle cestujícího po cestě mezi Gruzií a několika zeměmi severní Evropy. Asi nemusím vysvětlovat, že po takové době v plné klimatizaci, bez možnosti se osprchovat nebo si lehnout na postel se cítíte úplně vysušení a vyždímaní. Odpočinek po takové době musí být podle norem stejně dlouhý jako doba ve službě. Měla jsem tedy více než dva dny na rekonvalescenci. I takové lety jsou.

Nejnebezpečnější let: Tady dost lidí asi zklamu. Dnes už je všechno tak hlídané a rizikům se maximálně předchází, že skutečné nebezpečí jen tak nezažijete. Na rozdíl od aut je letadlo před každým letem prohlédnuté. I v destinaci, kam přivezeme turisty a hned se zase vracíme zpět, vystoupí pilot z kokpitu a obejde letadlo. Kontroluje konkrétní místa. V domácí destinaci prohlíží letadlo mechanici. Za dobrodružné, ale nemohu říct přímo nebezpečné, můžeme považovat vlivy počasí. Různá teplota vzduchu způsobí jeho rozdílnou hustotu. Letadlo se pak „neopírá“ stabilně a vznikají turbulence. Taková vzduchová „kapsa“ může způsobit propad letadla i o několik desítek metrů. A může se objevit i naprosto nečekaně, hustotu vzduchu totiž nevidíte. Radar může předpovědět turbulence v oblasti bouřkových mraků, ale někdy je to i pěkné překvapení. Právě proto je dobré být připoutaný po celou dobu letu a nejen, když svítí signál k připoutání. Jednou jsem zažila pořádnou turbulenci při klesání na pražské letiště. To jsme rozdávali na platech bonbony a najednou jsme se kousek propadli.

Bonbony se jako v pohádce vznesly vzhůru, do výše nejméně jednoho metru, aby pak jako sladký déšť dopadly na hlavy překvapených cestujících. Naštěstí už v tu dobu byli všichni připoutaní, a tak jsme si poskočily jen já a kolegyně. O některých věcech se cestující ani nedozvědí. Jako třeba když jsme klesali na Prahu a mlha velmi rychle houstla. Jako posádka jsme věděli, že máme jen jeden pokus na přistání v Praze. Kdyby to nevyšlo a museli jsme se kvůli mlze zase zvednout, letěli bychom už rovnou na Brno. Kvůli množství paliva bychom nemohli zkoušet přistávat několikrát. Bylo to tedy buď, anebo. Pokud by mlha zhoustla, hlásili bychom cestujícím nad Prahou, že letíme do Brna. Sedli jsme napoprvé a cestující se ani nedozvěděli, že jeli málem domů vlakem z Brna. Tohle jsou situace, které se prostě stát mohou a není to nic nebezpečného. Pokud není třeba, zbytečně neplašíme cestující.

Nejhorší úrazy a nemoci na palubě: Nejčastěji se na palubě setkáváme s mdlobami. Změna tlaku, únava, stres, to všechno má za následek to, že nám cestující „odpadne“. Já osobně jsem zažila například silnou hypoglykemii u paní, která to přehnala s inzulinem, ale to se nám podařilo do půl hodiny srovnat. Přistání kvůli zdravotnímu stavu cestujícího jsem zažila jen jednou, naštěstí. Jednalo se o podezření na infarkt, sedli jsme ve Varšavě, kde na nás už čekali lékaři. Bohužel nebo možná bohudík už se pak nedozvíme, jak to s cestujícím dopadlo. Kolegové zažili i porod na palubě. Nikoli nad evropským nebem, tady by se nám podařilo do půl hodiny přistát. Budoucí matky jsou tu navíc hodně zodpovědné. Smrt na palubě jsem naštěstí nezažila, ale i něco takového se může stát. Pokud není na palubě lékař, který konstatuje smrt cestujícího, posádka je povinna stále resuscitovat.

Nejveselejší let: jednou jsem nastoupila na let, kde se všichni v posádce jmenovali Veselý, Veselá nebo Šťastný, Šťastná. Plánovači se jednoduše bavili a vyšlo jim to. Pojali jsme to jako vánoční let v srpnu. Napekla jsem perníčky, a i kolegové měli Vánoce. Byla to skvělá, Šťastná a Veselá posádka. Ráda na to vzpomínám.

Strašidelný let: Jednou, před přistáním, jsem chtěla zavřít prodejní vozíky. Vyndala jsem si zámečky a otevřené je položila na polici v zadní galley letadla. Byla jsem tam úplně sama. Rovnala jsem zbylé zboží ve vozíku a když jsem se natáhla pro zámeček, zjistila jsem, že jsou všechny zacvaknuté. Klíček nemáme, ten má jen cateringová firma. Nechápala jsem, co se stalo. Nikdo tam se mnou nebyl! Když přišla kolegyně, řekla jsem jí, co se stalo. Pokývala hlavou a sdělila mi, že v tomto letadle straší. Nejsem první, kdo se s něčím takovým setkal. Před několika lety právě v této galley zemřela cestující. Když to kolegyně dořekla, zablikalo nám nad hlavou světlo. Obě jsme se lekly a až do přistání a opuštění letadla jsme byly pořádně vyděšené.

Poslední příběh jsem přidala jako strašidelnou historku věřte/nevěřte. Je pro pobavení a o její pravosti vás nechám pochybovat.

Přeji krásné, klidné lety a přistání!