Článek
Věřili byste, že uprostřed Prahy najdete živého úhoře? Můžete se na něj jít podívat a pozdravit ho, je ve veřejně přístupné části budovy č.14 ve Spálené ulici, jen kousek od metra Národní třída. Budova je zapsána v seznamu kulturních památek České republiky. Byla postavena v letech 1907 až 1909 v neobarokním stylu s mnohými secesními prvky. Mezi nejvýznamnější patří nádherné hlavní schodiště z kararského mramoru, barevné vitráže a mozaikou zdobená kašna se sochou chlapce od Ladislava Šalouna. A právě v této kašně bydlí úhoř Pepík.
A není to jen tak obyčejný úhoř! Je to slavný úhoř Pepa. Toho času Pepa III. Pepu prvního podle vyprávění přinesl do secesní kašny tatínek Jana Wericha který byl v té době úředníkem První vzájemné pojišťovny. Jan Werich i jeho tatínek Pepíka dobře znali, tatínek Janovi Pepíka ukazoval. Ve skutečnosti jej ale do kašny nepřinesl Werichův tatínek, ale zřízenec pojišťovny, pan Oulík v roce 1914. Ten ho i pojmenoval a do konce svého života ho obětavě opatroval a krmil. Dokonce mu přinesl kamarádku, lína Mařenku. Mařenka vydržela s Pepíkem celých deset let. Pepík odplul do úhořího nebe až v roce 1976. V kašně žil úctyhodných 62 let! Dnes ho můžete vidět v Národním muzeu, kde se stal oblíbeným exponátem.
Secesní kašna, Pepův domov
Dlouhou dobu byla kašna prázdná, až v roce 1993 byl přinesen do kašny Pepík II. Současný Pepík je jeho následovníkem Pepíkem III. Pečlivě se o něj stará technická správa budovy. Pepík dostává každé dva dny čtyři pěkné žížaly nebo 10 červíků. Od majitele budovy, firmy CPI Property Group dostal Pepík nový domeček. Původní plastovou trubku mu vyměnili za skleněný tubus z dílny společnosti Lasvit. Pepík je v ní skoro pořád, ale když přijdete, na chvíli se ke kašně skloníte a zavoláte ho jménem, Pepík většinou vyplave a koulí na vás očima. Můžete si ho prohlédnout z pár centimetrů. Je to kamarád. Rozhodně mu ale nenoste nic k jídlu, ani do vody nesahejte. Pepík lidem věří a chceme, aby tomu tak bylo i nadále.
