Ronda: Perla Andalusie a její most s tragickou minulostí

Navštívit španělskou Rondu jsme původně neměli v plánu. Chystali jsme si projít Královskou stezku, Caminito del Rey, ale před odletem do Andalusie jsem zjistila, že na vstup do stezky je povinná rezervace, a to minimálně několik měsíců dopředu. Až tak je tato krásná stezka oblíbená turisty.

Kamarádka, které jsem se s tímto zklamáním svěřila mi poradila, ať určitě nasvítíme město Ronda. Prý je to nedaleko této stezky a prostě TOP. Vznikl tak nápad zajet se nejprve podívat ke stezce a zkusit štěstí bez rezervace (což se zadařilo i díky radám českého turisty s jezevčíkem), a poté se jet podívat do Rondy. Kdyby stezka nevyšla, strávíme v Rondě více času.

Nakonec jsme do Rondy dorazili v odpoledních hodinách. Obě turistické atrakce vřele doporučuji, Královskou stezku i překrásnou Rondu. O stezce už jsem psala, dnes vás pozvu do města postaveného na skále. Skále jakoby roztržené průrvou na jejímž dně teče čistá říčka. Obě části města spojuje kamenný most. Fotografie města s jeho dominantou působí jako z jiného století. Ronda, město na skále, kde se zastavil čas.

Ronda leží v severozápadní části provincie Málaga. Je od ní vzdálené asi 100 km. Z oblíbeného pobřeží Costa del Sol sem dojedete autem asi za hodinu a půl. Pokud se rozhodnete užít si Rondu i její blízké okolí déle, najděte si ubytování zde. Vychází mnohem levněji než u moře. Slavné Caminito del Rey je odtud vzdálené asi půl hodiny jízdy autem. Ronda leží na dvou skalních masivech oddělených hlubokou roklí, jíž protéká řeka Guadalevín. Skalní masivy, na kterých město leží, se vypínají uprostřed širokého údolí obklopeného pásem hor. Díky tomu je výhled dechberoucí.

Nedaleko Rondy se nachází jeskyně Cueva de la Pileta. Nástěnné malby v ní dokládají osídlení této oblasti již v období neolitu. V 6. st. př. n. l. byla oblast keltská a nazývala se Arunda. Řekové, jedni z dalších osídlenců, změnili název Arundy na Rondu. Za 2. punské války zde Římané vystavěli pevnost proti Kartagiňanům. Město vystřídalo ještě několik dalších osídlenců, než bylo v roce 713 dobyto Berbery. Ti Rondu přejmenovali na Hisn ar-Rundah. Islámská nadvláda v Rondě skončila až po sedmi stoletích v roce 1485. Muslimové v Andalusii dostali na výběr.

Buď opustit poloostrov nebo konvertovat ke katolictví. Tito tzv. moriskové s omezenými právy často hledali útočiště v horských oblastech jako je Ronda. Král Filip II. v roce 1566 vydal nařízení, které zakazovalo užívání arabského jazyka v písemné i mluvené formě. Zakazovalo i muslimské modlitby. To vyvolalo mnohá povstání. Po jednom z nich, nechal raději král všechny morisky z Rondy vyhnat.

Z období nadvlády Arabů zůstalo ve městě mnoho památek. Jednou z největších dominant je opuštěný Královský arabský palác. Turistům jsou za 10,-euro přístupné jeho zahrady a sklepení, kde je dochovaná důmyslná stavba na uchovávání a rozvod vody. Ve městě najdete i minaret a arabskou bránu. Také uspořádání domů a kaskádovitých zahrad připomíná období arabské nadvlády.

Navštívit můžete i funkční Arabské lázně. Byly postaveny ve 13. století na místě ruin římských lázní a zachovaly si jejich původní dispozici. Prostory ke koupání a pocení jsou kaskádovitě uspořádány. Lázně patří k jedněm z nejzachovalejších v celém Španělsku.

Dalším vyhlášeným místem v Rondě je Plaza de Toros. Ta již není arabská, jde totiž o jednu z kolébek moderní formy býčích zápasů. Král Filip II. v Rondě roku 1572 založil Real de Caballería. Jednalo se o korporaci k výcviku rytířů pro jízdu a ovládání koní pro potřeby armády. Součástí tohoto výcviku byl střet jezdce na koni s býkem. Takové zápasy si brzy přilákaly velké množství diváků.

Později, v 18. století rytíře vystřídali toreadoři. Dnešní aréna byla otevřena v roce 1785 a její kruhový střed je lemován toskánskými sloupy. Do hlediště se vešlo na 5000 diváků. Na památku nejslavnějšího toreadora Pedra Romera (1754–1839) se v Rondě dosud každý rok koná tradiční corrida gayesca ve stylu 18. století včetně kostýmů.

My jsme při své návštěvě zaparkovali na placeném parkovišti právě kousek od Plaza de Toros. Po nebi se honily černé mraky plné deště, ale mezi nimi se o slovo hlásily paprsky slunce. Zariskovali jsme, že promokneme, a prošli jsme parkem, který je z jedné strany uzavřený hradbami. Pod nimi je jen prudká skála dolů. Výhled do údolí stál za to.

Šli jsme směrem k nejznámější dominantě města. Jeho nejvyššímu mostu Puento Nuevo. Na konci parku je ještě vyhlídka s altánem jako pro princeznu. Princezna tu možná byla, ale zakletá do mourovaté kočky, která líně odpočívala na kraji altánku. Kousek před mostem nás zastihla dešťová přeháňka.

Měli jsme už hlad, a tak se návštěva kavárny asi dvacet metrů od mostu právě hodila. Až pojedete do Rondy, nezapomeňte, že stejně jako v jiných podobných městech ve Španělsku zdejší restaurace a bary dodržují přesně otevírací doby podle toho, co nabízí. Kavárny, rychlé občerstvení, cukrárny, to je odpolední záležitost. Otevřené jsou maximálně do 19 h. Často jen do 17 h. My jsme nestihli oběd a hledali jsme odpoledne teplé jídlo. Sehnali jsme naštěstí v kavárně u mostu pečená žebra a maso na grilu s hranolkami.

A byli jsme rádi, že nabízeli alespoň to. Všude kolem nabízeli maximálně sendviče. Když jsme se najedli, vysvitlo pozdní slunce, a tak jsme rychle vyrazili na procházku městem.

Přešli jsme přes Puento Nuevo, most, který dlouhou dobu sloužil jako vězení. Jedná se o nejmladší ze tří mostů v Rondě. Klene se 120 metrů nad hlubokým srázem a řekou Guadalevín. Jeho předchůdce zde byl postaven již v roce 1735, ale jen o šest let později se zřítil. Při tomto neštěstí zahynulo 50 lidí.

Jakoby i nový most byl zvláštně prokletý. Nejen, že uvnitř mostu bylo vězení, jeho stavitel José Martína Aldehuela se dobrovolně vrhl z mostu během posledních dokončovacích prací. Za zmínku jistě stojí to, že se jednalo o jeho životní dílo. Most stavěl celých 42! let od roku 1751 do roku 1793.

Most je sice vysoký, ale poměrně krátký. Přešli jsme na stranu, kde leží Arabský palác a sešli úzkou, malebnou uličkou kolem této zajímavé budovy. Těsně nad palácem je muzeum historie města. Prošli jsme kolem prázdných oken paláce a po cestě, kde jsme si připadali jako v jiném století jsme přišli na druhý, starší most. Kousek od něj stojí vtesána do kamene stará lavička. Kdopak na ní asi čekal na svou lásku před mnoha staletími?

Z mostu je vidět ještě poslední malý most. A pak už jen široké, úrodné údolí. Ovšem při pohledu zpět, směrem k městu zůstanete ohromeni. Přímo nad vámi se tyčí vysoký most. Spojuje dvě části města rozdělené skalní průrvou. Přešli jsme přes původní malý most zpět na pravý břeh řeky a pomalu jsme vystoupali krásnými kaskádovitými zahradami. Zahrady jsou přímo nad řekou a nabízí krásný výhled na Arabský palác a vysoký most. Vzrostlé stromy v zahradě Arabského paláce naproti nám působily majestátně.

Palác byl stavěn postupně a má tak zajímavý půdorys. Kamenná zeď zahrady kopíruje skalní propast. Zahrady nás dovedly zpět ke kavárně odkud jsme původně vyšli. Teď už ale byly veškeré kavárny zavřené a náš nápad, dát si kávu a něco sladkého byl opět mimo španělský restaurační zvyk.

K osmé hodině jsou pro změnu otevřené restaurace a kdybychom chtěli, mohli bychom si vybírat z velkého množství španělských dobrot. Hlad už jsme neměli, a tak jsme se pomalu kolem sochy býka před koridou vrátili k autu a opustili toto krásné historické město postavené na dvou skalních masivech.

Zůstaly nám krásné vzpomínky a samozřejmě fotografie. Osobně doufám, že se do Rondy ještě podívám a budu mít víc času na její středověké uličky. Jak říkala kamarádka, které mi toto místo poradila. Ronda je prostě TOP.

Zdroj: dovolená v Andalusii

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ronda

https://cs.wikipedia.org/wiki/Filip_II._%C5%A0pan%C4%9Blsk%C3%BD