Nové Hrady a legenda o statečném kováři, který se nebál přespat ve věži

Hrad Nové Hrady leží v malebné jihočeské krajině. Váže se k němu mnoho zajímavých příběhů legend. Jako ta o statečném kováři.

V jihozápadní věži hradu, která stráží zadní bránu a které se pro převládající cihelné zdivo říkalo věž Červená se kdysi zjevovalo procesí duchů v mnišských hábitech. Bylo jich dvanáct, bílé vlasy a vousy jim sahaly až na zem, tváře měli scvrké a popelavé. Každý z nich držel hořící svíci. Zjevovali se ve věži vždy po půlnoci. Pomalu vycházeli ze sklepení pod přilehlým palácem a stoupali nahoru věží skrz zdi a zavřené dveře. Náhodných nocležníků se ptali vždy na stejnou otázku: „Které zvíře nebylo stvořeno bohem?“ Dočkali se různých odpovědí. Podle tehdejší pověrčivosti jim nocležníci odpovídali – kočka, netopýr, had. Ale s žádnou z těchto odpovědí nebyli mniši spokojeni. Vždy jen zasténali, upřeli na nešťastníka svůj prázdný pohled a zmizeli. Ten pak většinou chřadl, onemocněl nebo dokonce v brzké době zemřel. Není divu, že ve věži nikdo nocovat nechtěl.

Jednou přišel k hradu kovářský tovaryš a ptal se po práci. Na hradě zrovna kováře potřebovali, protože starý kovářský mistr nedávno zemřel. Purkrabí hradu se proto rozhodl mladíka vyzkoušet. „Když okoveš divokého koně, kterého ti přivedeme, přijmu tě do služby.“ „Ničeho se nebojím, natož koně,“ odpověděl mládenec. Rozdmýchal výheň, vybalil si nářadí, a koně, kterého přivedli z maštale, kde je dnes hradní krčma beze strachu okoval. Purkrabí byl spokojen. Nedalo mu to, aby mladíka nepokoušel: “ Když se ničeho nebojíš, co kdybys přespal v hradní věži?“ „Nebojím se ničeho, ani duchů.“ Odpověděl kovářský tovaryš. Purkrabí by o šikovného kováře nerad přišel, ale nemohl už couvnout. Nechal mladíkovi ve věži rozestlat. Kovář si od klíčníka zjistil, kdo že se ve věži zjevuje, chvíli přemýšlel a pak šel klidně spát.

Uprostřed noci, právě, když ponocný odtroubil půlnoc, v temném zákoutí před zadní branou se pomalu zjevil strašidelný průvod. Pomalu začal stoupat nahoru věží, nořil se do širokých zdí až stanul před kovářem. Kováře troubení ponocného vzbudilo, posadil se na posteli. Náhle jej ovanul studený závan vzduchu a zavřenými dveřmi komory k němu začali vstupovat mniši jeden po druhém. Postavy bez hlesu obešly kovářovo lože, až došly zpět ke dveřím a upřely své prázdné pohledy na mladíka. Poslední z mnichů promluvil: „Které zvíře nebylo stvořeno bohem?“ Kovář otázku čekal a odpověď si připravil: „Je to kůň. Má kopyta jako ďábel a když si lehá, nekleká.“ V tu chvíli mniši zhasili své svíce a rozplynuli se v měsíčním svitu. Kovář se zachumlal do houně a spal dál.

Ráno musel kovář všem vyprávět, jakou měl noc. Purkrabí byl rád, že nepřišel o kováře. Mniši došli svého klidu. Museli se totiž zjevovat za trest, zpronevěřili kdysi koně chudého zemana.

A kovář? Ten se v Nových Hradech usadil. Vzal si za ženu mladou vdovu po bývalém kováři, složil mistrovskou zkoušku a zůstal spokojený a vážený v kovárně.

Zdroj: Nové Hrady, hrad