Nové Hrady; jihočeský hrad, který málem zničil jediný úder blesku

Hrad Nové Hrady leží v malebné jihočeské krajině, kousek od Trhových Svinů. Nedaleko krásného Tereziina údolí (také Terčino údolí, národní přírodní památka od r. 1992), romanticky upravené krajiny na návrh manželky jednoho z původních majitelů hradu.

Byl postaven zřejmě v první polovině 13. století na ostrohu mezi říčkou Stropnicí a Novohradským potokem. První dochovaná písemná zmínka pochází z roku 1279, kdy se stal majetkem Vítkovce Ojíře. Roku 1358 hrad zakoupili bratři Jan, Petr, Jošt a Oldřich z Rožumberka. Delší dobu zde pobýval pouze Oldřich.

Druhá polovina 16. století hradu vyloženě nepřála. Původní hrad byl průjezdný. Se dvěma bránami, nádvořím, kulatou kamennou věží a k ní přiléhajícím obytným palácem. Hradem procházela důležitá obchodní stezka, průjezdní hrad byl ideální pro zastavení obchodníků a výběr cla. Roku 1573 přišla bouře a do kamenné věže uprostřed hradu uhodil blesk. Mohutná věž by zásah blesku bez problémů unesla, kdyby v ní ovšem nebyl zároveň sklad střelného prachu. Mohutný výbuch rozmetal věž a poškodil i okolní budovy. Aby toho nebylo málo, v roce 1590 přišlo silné zemětřesení, v naší zemi nevídané, které dokonalo zkázu již narušeného hradu. Nějaký čas to vypadala, že bude jednodušší hrad strhnout celý. Nakonec byly zbourány jen pozůstatky věže a k nim přiléhající palác.

Zbytek areálu byl opraven podle návrhu italského architekta Antonia Canevalla. Po smrti posledního Rožmberka přešlo panství v roce 1611 do majetku pánů ze Švamberka. Petr ze Švamberka se účastnil stavovského povstání na straně stavů. V červnu roku 1619 dobyl hrad generál Buquoy. V podstatě ho převzal, jelikož vzpurný Petr Švamberk nečekal, že by k jeho hradu přijelo vojsko. Na hradě byla v té době jen posádka několika strážných. Hrad byl bez jakéhokoliv poškození převzat. Roku 1620, po výsledku Bitvy na Bílé hoře dostal Karel Bonaventura Buquoy od císaře hrad za své zásluhy i za umoření dluhů do svého vlastnictví. K němu získal také Rožmberk a Libějovice. Bohužel si svého majetku dlouho neužil, krátce na to by zastřelen při obléhání Nových Zámků.

Jeho manželka Marie Magdalena převzala správu majetku do svých rukou. Nejprve se pokusila dosadit do Nových Hradů správce, ale pro jejich nespolehlivost je sesadila a spravovala panství sama. Na hradě ovšem bydlela jen pár let, než byla dokončena pohodlná rezidence na náměstí, jen kousek od hradu. Zde její rod sídlil až do počátku 19. století, kdy byl postaven empírový zámek na severní straně města. Hrad Nové Hrady byl využíván pro bydlení panských úředníků, jako lesní správa, i k dalším hospodářským účelům. Především zde sídlil rodinný archiv Buquoyů a knihovna.

Bohužel, na konci druhé světové války část archiválií zničila rudá armáda. Po válce bylo panství na základě důkazů o kolaboraci posledního majitele Karla Jiřího zkonfiskováno a předáno státu. V osmdesátých letech minulého století prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí, mezi velké zajímavosti hradu patří i obnova hradní studně. Studna je 34 metrů hluboká, vytesaná ve skále. Jedná se o jednu z nejhlubších studní u nás a při její obnově bylo nalezeno mnoho předmětů od doby středověku až po současnost. Některé předměty jsou součástí expozice hradu.

Hrad nabízí i další zajímavosti, jako například expozici černého skla, hyalitu, velmi vzácného vynálezu Jiřího Františka Augusta Buquoye. Návod na jeho přípravu je bohužel ztracen a dosud nikdo nepřišel na to, jak zcela neprůhledné sklo vznikalo. Jak už to u hradů bývá, jsou i Nové Hrady spojeny s legendami a příběhy. Například o pokladu jednoho z nespolehlivých správců Marie Magdaleny, který někam ukryl truhlu plnou zlata a stříbra, která dosud nebyla nalezena. Nebo o statečném kováři a průvodu duchů v mnišských hábitech v hradní věži. Mniši se prý už v hradní věži nezjevují, kovář je vysvobodil. Dnes je na Nových Hradech, pár metrů od dříve strašidelné věže vyhlášená cukrárna. Vyrábí zde nejen skvělé cukrovinky, ale i domácí likéry různých druhů.

Zdroj: hrad Nové Hrady

Wikipedie: Nové Hrady