Článek
Jedním z našich nejkrásnějších hradů je bezesporu hrad Zvíkov. Ne náhodou se zde točilo mnoho pohádek, filmů i dokumentů. Hrad je opředen mnoha pověstmi a záhadami, v jeho Hlízové věži je znatelná podivná energie. A to především ve věži, které se také říká Markomanka, podle nedoloženého tvrzení, že byla vystavena v době, kdy zde sídlily germánské kmeny Markomanů. Tvoří ji 44 řad hrubě opracovaných kamenů, takzvaných hlíz. Podle nich se jí říká i Hlízová věž. Má čtvercový půdorys, je vysoká 20metrů a zdivo je široké 3,5m. Dodnes jsou zde dobře viditelné kamenické značky, které jsou předmětem sporů, zda se nejedná o prastaré runy.
tajemné runy nebo kamenické značky?
V korunní síni v Hlízové věži byla na řetězu zavěšena česká královská koruna rodu Přemyslovců. Podle mnohých záhadologů je někde ve věži ukrytá dodnes. Při natáčení dokumentu o hradu se filmařům ve věži neustále vybíjely baterie. A při natáčení pohádky Marie Růžička se záběry ve věži nepodařilo natočit vůbec. Strašidelné vzpomínky na natáčení mají i členové štábu seriálu Strážce duší. Režisér Dušan Klein například vzpomíná na nevysvětlitelný úkaz. „Při natáčení na Zvíkově o půlnoci zhasla světla a všichni jsme viděli podivný stín. Kamera ho zachytila, třikrát jsme ho projeli ve střižně, pak zmizel,“ vzpomínal režisér Dušan Klein. Podle pověsti sídlí ve věži rarášek. Možná on, možná jiné zlo způsobí, že pokud někdo ve věži přespí, do roka podle pověsti zemře. Další pověst vypráví o tajné chodbě. Vede prý z hradu do gotické kaple ve Svaté Anně. Obyvatelé hradu se jí v případě nebezpečí mohli dostat ven. Má to ale háček. Chodbu hlídají dva psi s ohnivýma očima.
Tajemný strážce chodby
Název hradu prý dokonce sahá až k praotci Čechovi. Jeho dcera se prý zamilovala do mladíka, se kterým on nesouhlasil. Vyhnal je proto z domu. Dcera se svým milým šla podél řeky Vltavy, až došli na místo, které se jim zalíbilo. Postavili si zde obydlí a spokojeně žili. Po čase jel tou cestou praotec Čech na lov jelenů. V lese potkal dvě hezké děti, které ho dovedly za svou matkou. Poznal v ní svou dceru. Nechal jim zde vystavět lepší obydlí a podle toho, že si na místě zvykli, pojmenoval místo Zvykov.
Zvíkov
Doložená historie hradu sahá až k Přemyslu Otakaru I., hrad byl oblíbeným místem nejen pro něj, ale i pro našeho nejznámějšího krále Karla IV. Ten si jej oblíbil natolik, že zde nechal uschovat korunovační klenoty. Ty byly později přemístěny na hrad Karlštejn, který nechal Karel IV. vystavět. Majestátní hrad Zvíkov stál na vysokém ostrohu u soutoku řek Vltavy a Otavy. Dnes je jeho podhradí jiné, hrad se nestojí tak vysoko jako dřív, jelikož jej objímá vodní nádrž Orlík. Během své historie, která sahá až do 13. století změnil hrad několikrát majitele. Husité se jej pokusili dobýt naštěstí neúspěšně, vypleněn byl až v roce 1622, kdy se zvíkovská posádka hradu vzdala císařským vojskům. Hrad byl tehdy nejen vypleněn, ale i poničen. V roce 1623 přešel do majetku Eggenberků.
hrad Zvíkov v současnosti
Po jejich vymření pak do majetku Schwarzenbergů. Po rozdělení rodu na dvě větve (1790) přešel Zvíkov do vlastnictví mladší větve, zastoupené maršálem Karlem I. Schwarzenbergem, sídlícím na blízkém Orlíku. Teprve tehdy byl hrad zachráněn rozsáhlou rekonstrukcí. Nejdříve byla opravena kaple a pozdně gotické malby, Stav zdiva královského paláce byl v té době již natolik špatný, že se roku 1829 zřítila Nová brána, poté následoval sesuv části paláce nad řekou. Proto byla po roce 1880 zahájena rekonstrukce královského paláce i hradeb. Původní kamenné prvky mají lehce narůžovělou barvu a jsou od nově vsazených částí snadno rozeznatelné. Práce byly ukončeny na přelomu 19. a 20. století. Hrad zůstal majetkem Schwarzenbergů do roku 1948. Od roku 1950 je hrad státním hradem a ve 2. polovině 20. století prošel náročnými opravami. V současnosti je v péči Národního památkového ústavu.
