Pohádkový zámek Červená Lhota. Historie zámku a pověst o ďáblu

Jihočeský zámek Červená Lhota stojí na místě původní gotické obytné tvrze pravděpodobně z poloviny 14. století. V renesanční zámek se změnila v době, kdy ji vlastnili rytíři Kábové z Rybňan. Tedy v období od roku 1530. Náhodně nalezený záznam z roku 1555 zmiňuje jako stavitele zámku Honse Vlacha. Ještě před koncem 16.století měl zámek již současný půdorys čtyř obytných budov s malým, pravidelným nádvoří. Historie vzniku rybníka není dochována, původní gotická tvrz byla z jedné strany kryta skalní šíjí a kolem tvrze tekl potok. Je zajímavé, že původní tvrz měla přístup z opačné stany než nynější zámek. Pravděpodobně po odtěžení skalní šíje došlo k vytvoření rybníka okolo zámku.

Z rodiny Kábů byl bezesporu nejzajímavější osobností rytíř Jan, který byl schopným hospodářem a věrným habsburským služebníkem. Jeho život byl tragicky poznamenán morovou epidemií, která mu v roce 1557 vzala pět dětí. Snad právě tato tragédie jej motivovala ke stavbě zámecké kaple na návrší nad rybníkem (dnešní kostelík Nejsv. Trojice.) Po Janově smrti zdědili Lhotu jeho čtyři synové Jaroslav, Bohuchval, Zikmund a Jiří. Bratři nejprve vyplatili nejstaršího Jaroslava. Zikmund po čtyřech letech zemřel a rodiny dvou zbylých bratrů Bohuchvala a Jiřího žily na Lhotě. Zámek jim však přestal být klidným domovem a změnil se v jeviště hádek a osobních sporů. Jedním z důvodů šarvátek byla i věc víry obou bratrů a jejich manželek. Zatímco Bochuval byl věrným katolíkem, Jiří byl utrakvista. Na zámku prý nezřídka tekla i krev. Tato část historie zámku byla nejspíš inspirací k vytvoření pověsti o bezbožné zámecké paní odnesené ďáblem.

Její muž ji v pověsti hledá a nejprve si všimne, že ze zdi zmizel rodový, památný krucifix rodu Kábů. Přejde k rozbitému oknu a uvidí krvavé skvrny na bílé omítce zámku. Tělo své ženy nikdy nenalezne. Krvavou skvrnu pak nelze překrýt, jelikož je připomínkou ďábla. Proto dostane celý zámek rudý nátěr, aby skvrna nebyla vidět.

Roku 1597 Bohuchvalův syn Jan odkoupil díl svého strýce Jiřího a takto sjednocené panství obratem prodal Rutovi z Dírné. Ten přikoupil ještě panství v Deštné a všechna tři panství propojil. Jako utrakvista byl ale po Bílé hoře nucen opustit zemi. Červená Lhota připadla Antoniu Brucciovi, rytmistru císařského vojska a italskému šlechtici. Ukázal se být dobrým hospodářem. Úspěšně bránil region proti poválečnému rabování, hospodářskou prosperitu Deštné posílil velkorysou výstavbou lázní, z nichž se do dnešní doby dochovala pouze kaple sv. Jana Křtitele, vybudovaná přímo nad zázračným minerálním pramenem. Po Brucciově smrti připadla Červená Lhota královské komoře, od níž ji roku 1641 koupil významný šlechtic Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka.

Vilém vynikal svou inteligencí a diplomatickými schopnostmi. Záhy se z něj stal nejvyšší kancléř Království českého. Za jeho doby soužil zámek především jako místo pro odpočinek, zábavy a slavnosti. A to hlavně pro ženskou část jejich rodu. Červená Lhota se později sňatkem druhorozené dcery Ferdinanda Viléma, nejstaršího z Vilémových vnuků, Marie Markéty stala roku 1693 majetkem Windischgrätzů. Ti špatným hospodařením přivedli zámek do vysokých dluhů a byli nuceni jej prodat. Zámek zakoupil rod svobodných pánů z Gudonosu a provedli zde mnohé stavební úpravy. Roku 1776 pak prodali Lhotu novému majiteli, byl jím baron Ignác Stillfried. Ignácův syn Mořic prodal panství roku 1820 Jakubu Veithovi. Jeho dcera Terezie roku 1835 zámek opět prodala, tentokráte do knížecích rukou Heinricha Eduarda Schönburg-Hartensteina. Jejich rod si zámek velmi zamiloval.

Posledním dědicem Červené Lhoty byl princ Johann, c. k. komoří, nositel řádu zlatého rouna, velkokříže Leopoldova řádu, řádu Železné koruny, velkokříže Maltézského řádu a Kristova řádu. Byl také mimořádným zplnomocněncem c. k. vyslance u papežské stolice ve Vatikánu. Princ Johann zemřel na zámku Červená Lhota roku 1937 a byl uložen do nově vybudované hrobky. Nedožil se naštěstí druhé světové války ani znárodnění zámku. Po válce sloužil zámek pouhý rok jako dětská ozdravovna, pak byl převzat Národní kulturní komisí a od roku 1949 je zpřístupněn veřejnosti. Poslední majitelé, knížata Schönburg-Hartenstein, drželi Červenou Lhotu plných 110 let. Během této doby se zámek dočkal dvou výrazných přestaveb, které zcela odlišně řešily vnější fasády budovy. V druhé polovině 19. století proběhla úprava v pseudogotickém duchu. Současnou v podstatě neoneorenesanční“ podobu získal zámek až během přestavby probíhající mezi léty 1901-10.

Za posledních majitelů vznikla také půdní vestavba. Jedná se o největší půdní vestavbu z korku na světě. Byly zde umístěny pokoje dětských obyvatel zámku a při prohlídce zde uvidíte množství historických hraček. Prohlídky zámku začínají v dubnu, kdy je zámek otevřen pouze o víkendech. Od května si jej můžete prohlédnout každý den, kromě pondělí. V říjnu pak bude otevřen opět pouze o víkendech. Během zimy jej můžete navštívit během mimořádných tematických prohlídek. V létě si můžete zapůjčit loďku a užít si romantickou projížďku na zámeckém rybníku.

Zámek je pro svůj malebný vzhled a krásu jihočeské krajiny v jeho okolí vyhledávaným objektem pro filmaře. Jako kulisa posloužil pro mnoho pohádek a filmů. Všem známá je jistě pohádka Zlatovláska. Z dalších filmů jsou to například O štěstí a kráse, Svatby pana Voka a Pan Vok odchází nebo Pan Tau.

Zdroj: https://zamek-cervenalhota.cz/cs/o-zamku/historie