Článek
Včera jsem v rádiu poslouchala zajímavou debatu na téma hněv a jak jej zvládat. Do rozhovoru moderátorů byl přizván psycholog. Svůj názor začal tím, že zmínil zenového buddhistického mistra, který podle něj žije ve svém uzavřeném světě, kde se stará jen o své já a v klidu se zaobírá svými emocemi. Pan psycholog to určitě myslel dobře, ale s popisem buddhismu a jeho prací s emocemi byl pravdě tak vzdálený, že byl úplně mimo. V buddhismu jde o rozpuštění ega. Není tedy možné, aby se zenový mistr uzavřel do svého světa. Takový svět totiž pro buddhistu neexistuje. Nemůže se ani zaobírat svým já, když se mu ve skutečnosti snaží přikládat co nejmenší váhu. To, že se jej emoční vlny na první pohled netýkají je tím, že si je prostě nebere osobně. Jen si to zkuste, nebrat si někdy situaci osobně.
Když vás něco naštve, zkuste se pustit do práce na zahradě. Ničivá emoce jako hněv se změní v něco smysluplného a krásného.
Udělat pomyslné tři kroky z té konkrétní situace ven. Vidět ji v její holé čistotě, aniž byste do ní byli zataženi osobně. Co vám to dá? Schopnost mnohem racionálněji a jasněji vidět příčinu vzniklé situace, a dokonce vidět i nejlepší cestu ven pro všechny zúčastněné. Tomu se v buddhismu říká práce s emocemi. V žádném případě nejde o potlačování emocí. Jde o jejich transformaci. V emocích je spousta energie, není možné ji jen tak uzavřít, potlačit. Když to uděláte, zákonitě vyletí jinudy ven. Ať už formou nemocí nebo jiným. Tuhle spoustu energie je ale možné přeměnit v něco víc užitečného. Buddha popsal metody, jak pracovat s emocemi velmi podrobně. Popsal konkrétní „škodlivé“ emoce i to, v co se promění, když použijeme dané metody, jak s nimi pracovat. Například právě zmiňovaný hněv lze proměnit v moudrost a soucit. Často, když nás rozčiluje určitá osoba, stačí se podívat na jeho situaci a říct si: „Chtěl bych si to s ním vyměnit?“ Nebo: „Já tohle musím vydržet pět minut, ale on je sám se sebou 24 h denně“. Pokud se z úrovně soucitu snažíme vidět situaci tak, že ona konkrétní osoba není zlá, jen dost zmatená, nešťastná a v podstatě chce být jako všichni ostatní šťastná, jen k tomu používá hodně špatnou cestu, objeví se kromě soucitu i moudrost.
Velcí psi nepotřebují štěkat
A pokud jsme byli touto emocí přesto chyceni, adrenalin v krvi nám vyletěl nahoru, pořád je tu ještě možnost využít k ventilaci i tělo nebo řeč. Ženy se z prožitého hněvu často potřebují vymluvit, ale měly by myslet na své okolí, pokud to dělají často, může to mít za následek samotu. Muži potřebují víc fyzickou aktivitu, fitko, běh. Mně se osvědčilo vygruntovat. Věřte mi, pokud vás někdo skutečně naštve a vy se pustíte do úklidu, budou se vám brzy lesknout i spáry mezi dlaždičkami. Jak už jsem psala, Buddha předal přesné metody, jak s rušivými emocemi pracovat. A protože jsme každý jiný, předal dokonce metody na třech úrovních. Takzvaná Malá cesta se soustředí na vnitřní bdělost. Všímáme si situací, které u nás tuto emoci vyvolávají a protože víme, že se necháme chytit a nemáme zatím žádný účinný štít, jednoduše se těmto situacím vědomě vyhýbáme. Stejně jako velcí psi, kteří nepotřebují štěkat, ani my neztratíme svou tvář, když v dané situaci zůstaneme mlčet, případně z ní odejdeme. Na druhé úrovni, takzvané úrovni Velké cesty pracujeme s vědomím pomíjivosti. Tady už pracujeme více s moudrostí a soucitem. Uvědomujeme si podmíněnost a složenost každé rušivé emoce. Před chvílí tu ještě nebyla, díky pomíjivým podmínkám se objevila, ale jakmile se podmínky rozpadnou, opět zmizí. Čím méně budeme do této emoce vkládat energie a udržovat tak podmínky k jejímu životu, tím rychleji odejde.
Zkrotili jste svého tygra, nebo jen spí?
Vzhledem k tomu, že hněv dokáže napáchat hrozné a často nenapravitelné škody, vyplatí se s ním pracovat. Pomůžeme tím nejen svému okolí, ale i sami sobě. Hněv se s přibývajícím věkem totiž postupně mění na paranoiu. Je to logické, posuzujeme svět podle toho, jak jej prožíváme sami. Pokud jsme v hněvu ubližovali, automaticky očekáváme, že nám bude ubližováno. Všimněte si některých vzteklých, a přitom nešťastných lidí, kteří jen nadávají a nikomu nevěří. Je to smutné. Poslední, třetí úrovní, kterou Buddha předal je úroveň Diamantové cesty. To už je ale opravdu „Vyšší buddhistická“. Nejde o to, že se tato emoce neobjeví. I staří mistři mají samozřejmě emoce. Jenže se do nich mohou a nemusí nechat stáhnout. Dokáží si již udržet takový odstup a pochopení situace, že se jednoduše mohou rozhodnout sami. Nejedná za ně emoce, to oni jsou ti, kteří situaci řídí. Pokud jde o hněv, existuje přirovnání, které tomuto stavu říká: Jízda na tygrovi. Existuje i přirovnání o zloději v prázdném domě. Klidně můžete nechat zloděje vstoupit, protože nemá co vzít ani co rozbít. Myslím, že bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky lidi, které osobně znám, a kteří něco takového dokážou. Nám obyčejným smrtelníkům jsou bližší první dvě úrovně. Pokud se někomu z vás povede zvládnout alespoň jednu situaci díky těmto metodám a budete z toho mít radost, skvěle!
Přeji krásný, a hlavně klidný den
Zdroj: kniha: Jak se věci mají, autor: Lama Ole Nydahl
