Článek
Co mají společného čajové plantáže a Evropská unie? Jedno jediné místo. Překrásný ostrov Sao Miguel v souostroví Azory. Azory patří k Portugalsku, platí se zde eury a na rozdíl od Portugalska se s každým domluvíte anglicky. To proto, že k Americe to odsud není tak daleko. Mnoho místních rodin má příbuzné v USA nebo v Kanadě. Není náhoda, že u mnohých domů na Azorech vlaje americká nebo kanadská vlajka.
Každý z ostrovů má nejen své jméno, ale i barvu, kterou jej místní nazývají. Ten nejobydlenější, s hlavním městem Ponta Delgada je právě Sao Miguel. Zelený ostrov. Přímým letem se na ostrov Sao Miguel dostanete z Prahy s leteckou společností Smartwings třikrát do týdne. Další možností je let s přestupem. Ideálně v Lisabonu nebo Portu.
Ostrov má jedinečné klima. Je sopečného původu, a přestože zdejší sopky nehrozí výbuchem, je uvnitř stále pěkně žhavý. Místní specialitou je jídlo, které vám „podusí“ sopka. Stačí zakopat hrnec metr hluboko a počkat sedm hodin. Na ostrově je také obrovské množství horkých termálních pramenů. V těch se můžete vykoupat nejen v přírodních jezírcích místních lázní, ale dokonce i v oceánu.
Především západní část ostrova je známá přírodními lávovými bazénky (vznikly tuhnutím lávy při střetu s Atlantským oceánem). Bazénky jsou ohřívané termálními prameny, které se mísí společně s chladnou vodou oceánu. Dokonalá kombinace, nemyslíte?
Až vás omrzí koupání v léčivé vodě, vydejte se na některý z dobře značených výletů na ostrově. Čeká vás naprosto unikátní krajina. Díky celoroční vlhkosti vzduchu, častým přeháňkám, a přitom teplotám okolo dvaceti stupňů se ostrov zahalil do zeleného kabátu. Klima Azorských ostrovů je velmi podobné tomu jihoamerickému. Daří se zde rostlinám a stromům, které jinde v Evropě neuvidíte.
Procházet budete nejen mezi všudypřítomnými keři modrých hortenzií, ale ochutnat můžete i místní banány, passion fruit, plody monstery a další. Místní lesy nám nejvíc připomínaly film „Cesta do pravěku.“ Opravdu jsme byli zvědaví na místní čajovou plantáž a továrnu na zpracování čaje. Na ostrově jsou čajové plantáže dvě. V celé Evropě jen tři. Třetí čajová plantáž je o dost menší a nachází se v Cornwallu.
Do Chá Gorreana (chá znamená portugalsky čaj) jsme se jeli podívat hned dvakrát. Poprvé před západem slunce, kdy jsme továrnu našli již zavřenou. Před budovou postávalo pár posledních aut a na zídce se v pozdním slunci vyhřívala unavená kočka. Plantáží vede pět kilometrů dlouhá, dobře značená cesta. Přijet pozdě byla vlastně výhoda.
Plantáž jsme měli jen pro sebe a výhled přes keře čajovníků na oceán nám nerušili žádní turisté. Sami po dlouhém dni značně unavení jsme uzobávali a žvýkali pro povzbuzení čajové tipsy. Milovníci čaje budou vědět, že se jedná o to nejvzácnější, co čajovník poskytuje. Jde o ještě ochmýřený pupen zavinutého nejmladšího lístku s prvním listem za ním.
Účinek to mělo, asi jako bychom si dali hrnek silného čaje. Čajová plantáž má rozlohu přibližně 40 ha, a právě, když jsme vyšli na nejvyšší bod, začala se od oceánu valit mlha. Slunce už se málem koupalo v Atlantiku, za námi byl les plný vzrostlých přesliček a pod námi plantáž v mlžném oparu.
Kdybych se nebála, že na nás vyskočí Tyranosaurus Rex (s trochou nadsázky si tak můžete opravdu připadat), byla by to dokonalá romantika. Místo dinosaurů jsme potkali telata, která na louce vedle plantáže zůstávají i přes noc. Doufám, že ne jako krmení pro Rexe. Okouzleni klidem, který krajina čajových plantáží přináší, jsme se vrátili zpět k továrně a odjeli na večeři.
Ale nedalo nám to a za dva dny jsme byli zpět. Tentokrát v dopoledních hodinách. Kolem továrny stálo tolik aut, že jsme měli problém zaparkovat. Přestože tu muselo být obrovské množství turistů, v továrně jsme se nemačkali. Pravděpodobně jich většina byla na plantáži. Za prohlídku továrny se neplatí žádné vstupné a zůstat můžete, jak chcete dlouho.
Vše je chytře vymyšlené tak, abyste si továrnu užili a o čaji a jeho zpracování se dozvěděli co nejvíc. Továrna je plně funkční. Procházíte se s ostatními turisty mezi běžícími stroji, sušičkami a rolovači listů.
Prohlédnout si můžete i třídírnu, kde dámy ručně třídí lístky pro extra kvalitní čaje. Postupně dojdete do místnosti, kde běžní na obrazovce smyčka instruktážního videa. Nalít si zde můžete do kelímku ochutnávku černého i zeleného čaje. Předposlední místnost byla nejvíc obsazená turisty.
Byla to místnost se suvenýry. Za ní pak můžete navštívit místní čajovnu. Ochutnat tu můžete i čajové sušenky, místní specialitu. V jednotlivých místnostech najdete kasičky na dobrovolné příspěvky.
Musím přiznat, že jsme byli zpočátku skeptičtí, nechtělo se nám věřit, že by v Evropě mohl vyrůst a být zpracovaný opravdu kvalitní čaj. Továrna i samotný čaj nás ovšem velmi mile překvapili.
Přidám ještě pár zajímavých informací o Chá Gorreana. Oblast se nachází asi 12 km východně od okresního města Riberia Grande (v překladu Velká řeka). Od hlavního města Ponta Delgada je vzálená asi 40 min autem.
Chá Gorreana je spolu s nedalekou Chá Porto Formoso jedinou čajovou plantáží v EU. Čaj se na ostrově Sao Miguel pěstuje od roku 1878, kdy do Macaa přišli dva Číňané, kteří místní naučili čaj pěstovat. Počasí je zde pro pěstování čaje ideální, a navíc se v této oblasti vyskytují kyselé hlinité půdy, které jsou předpokladem pro voňavý čaj s příjemnou dochutí.
A mimo jiné je tato půda ideální i pro úžasnou modrou barvu zdejších hortenzií. Čaj se v Chá Gorreana vyrábí pouze ekologicky, bez použití pesticidů, herbicidů a fungicidů. Sklízí se ručně. Vše běží podle původních, tradičních postupů. Každoročně plantáž vydá na 40 tun čaje. Vyrábí se černý čaj třídy Orange Pekoe, Pekoe a Broken leaf a zelený čaj odrůdy Hysson. Celá produkce skončí nakonec v šálcích ostrovanů a obyvatel pevninského Portugalska.
U nás tento čaj bohužel nekoupíte. Nezbývá než si pro něj doletět. Nejen kvůli chuti tohoto čaje, ale především kvůli překrásné krajině Azorského ostrova Sao Miguel to rozhodně stojí za to!
Přeji krásnou dovolenou!
Zdroje:
Dovolená na Sao Miguel v létě 2024
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ch%C3%A1_Gorreana