Článek
Cestovali jste někdy v letadle, kde spolu s vámi byl někdo nepříjemný? Nemyslím smutný nebo nemluvný bručoun sedící vedle vás. Myslím někdo opravdu nepříjemný. Tak, že jste se dokonce báli o sebe nebo své blízké. To se totiž bohužel stává čím dál častěji. S přibývajícím množstvím podpůrných produktů na trhu (léky, měkké i tvrdé drogy, alkohol) s kombinací stresu ve společnosti, osobních problémů a podobně se s takovými cestujícími setkáváme my letušky čím dál častěji. Bohužel.
V zásadě rizikové cestující rozdělujeme do dvou skupin. Cestující se zvýšeným rizikem a cestující nepřizpůsobivé. Ta první skupina bývá jednodušší. Jsou to například cestující, u kterých předem víme, že jsou odněkud deportováni. Propadly jim víza nebo byli vyhoštěni z jiných důvodů. Důvody nám nesdělují, ale buď tento cestující nemá doprovod, nebo s ním letí policista a ten už si ho ohlídá. Ti bez doprovodu jsou většinou vyděšení cestující, někteří se do země ani nedostali kvůli vízu a už letí domů. Horší varianta je z té druhé skupiny. Nepřizpůsobivých. Nepleťte to prosím s hanlivým označením našich spoluobčanů. Jsou to mimochodem jedni z mých nejoblíbenějších a nejhodnějších cestujících. Věřím, že kdyby na palubě někdo ohrozil letušku, právě z téhle skupiny by se pár ochránců zvedlo samo. Když už jsem odbočila, vezla jsem skupinu motorkám z Hell Angels. Galantnější a milejší cestující jsme ten den na palubě neměli!
Ale vrátím se k těm problematickým. Jestli si myslíte, že když začne být na palubě někdo zlý, přiběhne padesátikilová letuška, přepere ho a spoutá, pletete se. Je nás na palubě pár, a kdyby došlo k nouzové situaci v letadle, jako je požár, ztráta tlaku nebo přímo nouzové přistání, to, že budeme v pořádku, dost zvyšuje pravděpodobnost toho, že zachráníme zbytek letadla. Letuška nebude riskovat svůj život nebo zranění, pokud to nebude nutné.
A jaký je tedy postup? Co od nás můžete čekat? Samozřejmě k tomuto cestujícímu půjdeme a pokusíme se situaci řešit slovně. Pomůže nám vedoucí kabiny i hlášení kapitána. Pokud to nepomůže, budeme cestujícího varovat písemně. A pokud ani to nepomůže, budeme přistávat na nejbližším letišti, kde si ho převezme policie. Možná jste slyšeli o situacích, kdy byl někdo natolik agresívní, že bylo nutné zasáhnout i fyzicky. Možná vás napadá, že byste se sami báli do této situace vstoupit.
pouta jsou až poslední možnost
Ne proto, že byste agresora nezvládli, ale doba je zlá, zlomíte mu malíček nebo nos, poškodíte drahé hodinky a on se pak s vámi bude ještě soudit. Mám pro vás dobrou zprávu. Pokud se to stane na palubě letadla, které je považované za letadlo v letu (všechny dveře jsou zavřené), budete chráněni Tokijskou dohodou. Ta byla podepsána v září 1963 a v České republice, tehdy Československu vešla v platnost 11. 10. 1984.
Tahle dohoda je moc šikovná věcička. Automaticky vás i nás palubní průvodčí chrání a NIKDO nemá šanci uspět u soudu, pokud jste pomohli zajišťovat bezpečnost letu. Zajímá vás, jestli i české letecké společnosti vozí na palubě pouta? Jistě, vozíme. A nikomu bych nedoporučovala zajít tak daleko, aby si je zkusil. My Češi se s tím totiž zase tolik nepářeme. K nám ještě korektnost, kdy necháme někoho ohrožovat naši rodinu a dáváme si pozor, abychom se ho něčím nedotkli, nedorazila. Naštěstí. Poslední cestující, který bys spoután na palubě českého letadla si vybral opravdu špatně. Vedoucí kabiny je kliďas a kdysi pár měsíců pracoval ve věznici. Otipoval si průšviháře už při nastupování a čekal, jestli bude hodný. Nebyl. Když ho šel kolega varovat, zvedlo se několik nabušených chlapů s nabídkou pomoci. Na okolních sedadlech se totiž vracela parta kamarádů s rodinami. Vyhazovači z ostravských barů. Už jen jako třešnička na dortu tam s nimi seděl chlapík z letištní ostrahy. Tenhle agresor si nemohl vybrat hůř. Protože to ale netušil, zlobil dál. Kolega, který to s pouty bravurně umí, si ho přišel jen zacvaknout. Chlapi ho odborně podrželi. A na zemi už si ho převzala policie. Co vám mám povídat. Zlobit v českém letadle se nevyplácí.
