Vzpomínky na dovolenou za socialismu: chalupa a kemp

Egypt, Turecko, Řecko nebo Chorvatsko? Zvykli jsme si létat v létě k moři a považujeme to téměř za samozřejmost. Někdo letí jednou za pár let, jiný i několikrát do roka. Zvykli jsme si na servis cestovních kanceláří, služby delegáta, dopravu na hotel i all inclusive služby. Moje první dovolená s cestovkou byla do Egypta. Ještě dnes si pamatuju na obložené stoly plné sladkostí vytvarovaných téměř do uměleckých děl. Fotili jsme všechno. Moje maličká dcera byla nadšená z animačních programů. Vzala jsem tenkrát s sebou moji maminku. Vystoupila v Egyptě z letadla a nadechla se. „Tak tohle je africký vzduch! Nikdy bych nevěřila, že se sem dostanu!“ Vyprávěla mi, jak se na chalupě v jižních Čechách chodila dívat na kopec směrem k Rakousku.

Říkala si tenkrát, že se tam nikdy nepodívá. Po zbytek života ji čeká maximálně Lipno nebo Orlík, zavařování stovek sklenic okurek, hub a marmelád na chalupě a když bude mít hodně štěstí, dostane poukaz od ROH do Bulharska. Stála pak v Egyptě úplně dojatá. Řekla mi, ať nikdy nic nevzdávám, když se ona dostala do Afriky, je možné naprosto všechno. Nikdy nevíš. Touhle radou se řídím už dlouho. Díky tomu jsem se nebála jít i po třicítce na konkurz na letušku a zvládla ho. Skoro 15 let už létám a poznala jsem velký kus světa. Ale upřímně, na ty dovolené na chalupě zapomenout nemůžu. Pro mamku to byly galeje, ale pro nás děti ráj. Ráno jsme snídali čerstvé, budějovické rohlíky s máslem. Pak jsme lítali po sadě, prolézali dědovi dílnu, vyráběli si všelijaké nesmysly z různých dílů a dřeva. Stavěli jsme si bunkry, stříleli ze vzduchovky na terč. Samozřejmě babička zapřáhla i nás, ale tak nějak laskavě. Kluci štípali třísky do kamen a já jsem třeba sklízela rybíz nebo rajčata, okurky. Byla toho denně kila. Když děda přivezl houby nebo borůvky česané hřebenem, seděli jsme na dvorku a čistili. U borůvek to bylo vždy o dvou desetilitrových kbelících.

V jednom byly borůvky plné lístečků, z toho jste si nabrali hrst, přebrali ji a vysypali do druhého kbelíku. Ty kynuté koláče sypané drobenkou nebo borůvkové knedlíky! Ty za přebírání stály. Z hub dělala babička nejlepší kulajdu na světě. Plnou čerstvého kopru ze zahrádky. Doprostřed každého talíře pařilo vajíčko naměkko. Kam se hrabe bufet v jakémkoliv hotelovém resortu. Tenkrát se jezdilo na dovolenou pod stan nebo do chatičky někde u vody. Většinou jezdili celé party lidí na stejné místo. My jsme měli také takové známé. Jezdili jsme na Lipno. Táta rybařil, my běhali s čeřenem (široká síť) a lovili maličké rybky mamce na pánvičku na oheň. Jedli se celé smažené, jen obalené v trošce mouky. Dnes můžete koupit něco podobného u moře. Většinou se jedná o malé sardinky. Naši, a nejen ti, měli rádi vodní sport. Na Lipno jsme na střeše naší Škody MB1000 vozili surfovací prkno. Já na něm jezdila jen tak s pádlem a vestou vycpanou polystyrénem.

Jiné záchranné vesty tenkrát nebyly. Vlastně jsem měla paddle board, ani jsem o tom nevěděla. Jezdili jsme i s kajakem, neměli jsme laminátový, ale raritu, pryskyřicový. Byl ještě těžší než laminát, ale pružnější. Večer se hrály karty, prší nebo žolíky. I s dětmi, byla to legrace. Přes den nás mamka brala na výlety. Když jsme nebyli zrovna na Lipně, ale někde poblíž nějakého zámku nebo čehokoliv starého, vytáhla nás mamka na mnohakilometrový výlet.

Stěžovat jsme si nemohli. Mamka, která miluje historii, se rozplývala nad nějakými zdmi a my se těšili na koupání. Fakt je, že mamka nikdy neřešila, jestli máme po cestě hlad. Jednoduše jsme si utrhli nějaké jablko, třešně. Tenkrát nebylo tolik soukromých pozemků a jídlo nám rostlo všude. Táta se cpal lančmítem nebo čočkou s klobásou z konzervy a my byli šťastní za kus chleba s máslem nebo kolínky s kečupem. Jídlo nás spíš zdržovalo od dobrodružství. Kolektivní dovolené jsme moc rádi neměli. Zájezdy s ROH, kdy jsme museli jít na společnou rozcvičku, nebylo nic pro mé rodiče ani pro nás, děti. Nejezdili jsme sice k moři, ale užili jsme si i tak krásné dětství.

Maminku jsem poté, co jsem začala létat a mohla jsem si to dovolit, začala brát co nejvíc s sebou. Viděla oceán na Kapverdách i na Madeiře. Vzala jsem ji na dovolenou do Řecka. I tatínka jsem vzala na Kapverdy.

Aspoň na pár dní. Byl tam moc šťastný. Nechala jsem vytisknout všechny fotky, co jsem tam s ním udělala a on se hned šel pochlubit kamarádům rybářům v hospodě, jak je krásný Atlantik. Tatínek pak brzy umřel, ale vzpomínky na krásné dětství u sladké vody i tatínka u oceánu mi zůstanou navždy. A jaké jsou vaše vzpomínky na dovolenou za „totáče“?

Ať už jste kdekoliv, užijte si své blízké a krásnou dovolenou!