Život Buddhy

V polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem, v zemi Šákjů, která se nacházela v předhůří Himaláje, v dnešním Nepálu žil král Šuddhodána. Pocházel z rodu válečníků, Gautamů. Jeho rod byl čistý a prastarý. Jeho žena se jmenovala Mahámája a byla dcerou mocného šákjovksého šlechtice. Jelikož se jejich syn narodil jako šákjovský princ, byl později znám jako mudrc z rodu Šákjů, Šákjamuni. A protože se jeho rod jmenoval Gautama, byl později nazýván také Buddhou Gautamou. Jeho zrození nebylo výsledkem nějakého zázraku, ale dlouholeté snahy obou rodičů splodit dědice. Jednoho dne měla královna Mahámája sen, kdy se jí břicha dotkl posvátný bílý slon. Když se vzbudila, cítila se velmi dobře a věděla, že je těhotná. Když o tom řekla králi, nechal zavolat mudrce, kteří se vyznali v astrologii a výkladu snů. Všichni mu nezávisle na sobě řekli, že se jim zrodí výjimečný syn. Předpověď jednoho z nich šla ještě dál. Řekl rodičům, že pokud chlapec zůstane v paláci a nepozná utrpení, stane se velkým králem. Pokud ovšem utrpení lidského života potká, rozhodne se najít lék na všechna utrpení a dosáhne plného buddhovství. Královský pár si přál mít ze syna mocného vládce, rozhodli se proto skrýt před synem utrpení. Rozkázali, aby se jejich syn nesetkal se stářím, nemocí, smrtí a ztrátou.

Obklopili jej mladými lidmi, měl mnoho manželek a společnic, studoval a sportoval. Učení mu šlo velmi lehce, byl zdatný tělesně i duševně. Princ měl vozku, jménem Čandaka, se kterým čas od času vyjížděl za město. Vozka vždy dopředu zařídil, aby cesta, kudy pojedou byla obklopena krásou a mládím. Jednoho dne, když již bylo Siddhártovi hodně přes dvacet let přikázal svému vozkovi jet do zahrady, kde chtěl strávit odpoledne. Vozka nestihl cestu připravit a po cestě potkali velmi starého člověka. Princ se zeptal Čandaky, proč ten člověk vypadá jinak než ostatní lidé. Ten mu odpověděl, že je to stářím. Čas tak působí na každého bez výjimky. V dalších třech dnech princ na své vyjížďce vždy potkal zosobnění dalšího lidského utrpení včetně smrti. Při své poslední vyjížďce potkal žebravého mnicha, který se nesl vzpřímeně a vyzařoval z něj klid. Při pohledu do jeho očí princ pochopil, že musí existovat něco hlubšího, něco, co přesahuje veškerá utrpení. Rozhodl se následovat cestu mnicha a najít odpověď v meditaci. Brzy na to utekl z paláce a vydal se hledat učitele různých praxí meditace. Bylo mu 29 let. Vždy když předčil svého učitele, šel za dalším. Jeden čas strávil i na cestě askeze, kdy mučil své tělo hladem, aby tak posílil svou mysl. Když byl na prahu smrti, pochopil, že jeho mysl se cítí lépe ve zdravém těle a začal se o své tělo starat jako o dobrý nástroj. Uplynulo skoro šest let od doby, kdy princ odešel z paláce. Zrealizoval za tu dobu mnoho nauk, ale stále nenašel odpověď na to, co hledal. Dospěl k názoru, že odpověď najde v meditaci.

Blížil se jarní úplněk, den, kdy se před 35 lety narodil. Princ se vykoupal v řece a plný důvěry se posadil v nedalekém hájku pod strom bódhi (tento strom má listy srdčitého tvaru, podobně jako naše lípa). Rozhodl se, že nevstane z meditace, dokud nedosáhne osvícení. Během meditace ho pokoušelo mnoho různých démonů, mezi nimi i jejich král Mára. Princ si jich nevšímal a Máru tím rozčílil. Zeptal se ho, jakým právem sedí na jeho místě. Princ odpověděl, že si toto místo zasloužil nesčetnými životy, které strávil na této zemi pomocí druhým. Mára se jej zeptal, jestli na to má nějakého svědka. Princ odpověděl: „Země je mi svědkem“ a dotkl se špičkami prstů země. (známá pozice při zobrazování Buddhy) V tu chvíli se země zachvěla, aby podala své svědectví. Mára pochopil, že prohrál a odplížil se pryč. Princ zůstal v meditaci celé tři dny. Na konci třetí noci, za prvních paprsků slunce, na den jeho narození dosáhl plného osvícení, pochopení všeho, plného probuzení, a stal se Buddhou. Od této chvíle zůstal sedět pod stromem bódhi dalších sedm dní ve stavu blaženosti. Na konci sedmého dne z tohoto stavu vystoupil a začal přemýšlet nad příčinou a následkem. Říká se, že dokázal cítit utrpení všech bytostí v jedné chvíli a rozplakal se. Rozhodl se předat své pochopení k tomu, aby co nejvíce bytostí vystoupilo z koloběhu utrpení. Když se někdo později Buddhy zeptal, co učí, odpovídal, že učí dharmu, v překladu, jak se věci mají.

Když se jej zeptali, proč učí, odpovídal proto, aby byly bytosti šťastné. Slovo buddhismus bylo vymyšleno až mnohem později u nás, na západě. Buddha nikdy nepředával učení o sobě a nechtěl být uctíván. Buddha předával učení, jak dosáhnout stejného stavu jako dosáhl on. Za svůj život předal 84 000 učení pro všechny druhy příčin utrpení. Skutečnou příčinou utrpení není zlo nebo ďábel. To pro Buddhu postrádá logiku, protože něco absolutně negativního nemůže existovat. Vydaná energie se na základě příčiny a následku vrací zpět a něco zcela zlého by samo sebe zničilo. Skutečnou příčinou utrpení celého světa je hloupost a zmatek. Přijímáme útočiště ve věcech a stavech které jsou podmíněné. Pokud se podmínky existence rozplynou, rozpadne se i naše útočiště. Končí tak majetek i vztahy. Všechny bytosti mají jedno společné. Chtějí být šťastné. A naše mysl je jako oko. Vidí kolem sebe, ale nevidí samu sebe. Prožíváme svět kolem sebe, ale nevnímáme, kdo svět prožívá. Buddha učil, že prožívané, prožívání a prožívající jsou od sebe neoddělitelní. Dualita neexistuje. Buddha zemřel (přešel do stavu bez formy) v den svých narozenin, o jarním úplňku. Učení předával po celých 45 let a když umíral řekl: “ Nic jsem si neponechal v zavřené dlani“. Byl čtvrtým historickým Buddhou z 1000 předpovězených Buddhů. Mnoho mistrů od té doby zrealizovalo osvícení a dostáhlo stavu Buddhy. Učení bude ale předávat až další z historických budhů (ti, kteří předávají učení), budha Maitréja. Ale jen asi 3 Buddhové ze všech předpovězených, prý předají všechna učení, jak to učinil Buddha Šákjamuni. Ne proto, že by to nedokázali, ale proto, že je jejich žáci nedokáží všechna přijmout a pochopit. Předají proto jen to, co pro ně bude užitečné a dosažitelné. Žijeme pravděpodobně ve velmi vzácném čase všech předaných učení, jak být šťastný.

Zdroj: kniha Život Buddhy, autor: Sherab Chödzin Kohn

Kniha: Hovory s Lamou Olemy Nydahlem, podle polského originálu „108 odpovědí jógiho“