Článek
Vstříc novým zážitkům aneb cesta do jižních Čech
Letos si naši hrdinové vybrali destinaci v Česku, mimochodem jako už několikátý rok v řadě, a jsou úplně spokojení. Zavítali do ráje vodních ploch, kaprů, candátů a zkrátka sladkovodních ryb.
Jak probíhala cesta z bodu A do bodu B?
Říkáte si, co na tom? Normálně si sednete do auta a jedete. No, nějak tak to bylo…
Hlavními hrdiny příběhu jsou: řidič, fotografka, dívka s krásnými vlasy a nejmladší pasažér.
Ráno v klidu vstáváme a jelikož už máme zabaleno, bereme jen posledních pár věcí a odnášíme je do zavazadlového prostoru v autě. Ženská posádka krásně urovnala několik zavazadel, tak můžeme nasedat a frčet.
Venku je pekelné vedro
Venku panuje už pekelné vedro, takže jsme se všichni oblékli do vzdušného letního oblečení. Dívka s krásnými vlasy si zvolí na cestu dlouhé letní šaty, řidič tričko s kraťasy, stejně jako nejmladší pasažér a fotografka oblékne blůzu a kraťasy z té nejjemnější látky, kterou ještě ve svém šatníku našla.
Všichni natěšení nasedáme do rozpáleného auta a vyrážíme vstříc novým zážitkům.
Řidič asi pod rozpálenou střechou zapomene na správný směr výjezdu a jede na opačnou stranu. Po upozornění „Kam jedeš?“ se řidič zarazil a otočil to již správným směrem. Málem jsme změnili destinaci dovolené a jeli místo směrem na Brno směrem Mladá Boleslav.
Hurá, jedeme
Hurá, jedeme správně. Možná namítnete, pros jsme nejeli podle instrukcí navigace. No, světe div se, my ji nepoužíváme, jezdíme podle mapy. Možná je to už trošku „out“, ale zase si udržujeme mozek v bdělém stavu. Samozřejmě občas je navigace dobrou pomocnicí a v případě nutnosti ji také využijeme. Avšak opravdu málokdy.
Hurá, jedeme s radostným výrazem ve tváři asi čtvrt hodiny, dokud nenarazíme na oranžovou ceduli s nápisem „Brno“, která značí objížďku. Náš řidič bytostně nenávidí objížďky a začne jadrnou češtinou klít. Říkáme, z druhé strany se smí projet, tak projíždíme jako ostatní řidiči, kteří se ale už vracejí a upozorňují nás na špatné značení. Bohužel nám nezbývá, než se otočit v podzemní garáži. Podzemní garáže jsou prostor, který náš řidič hodně, hodně nemá rád. Opět slyšíme tok jadrných výrazů. Naštěstí už vyjíždíme z podzemní garáže a pak už jedeme podle intuice a asi za půl hodiny vjíždíme na nájezd tolik chtěné D1. Zajímavé, že? Vím, že tato dálnice nebývá mezi řidiči až tak oblíbená.
Odteď už probíhá bez problémů a jízdu nám ztrpčuje už jen to nesnesitelné vedro. Za několik hodin už jsme v místě, kde se ubytujeme. Kraj rozlehlých rybníků, kraj proslulý svými lázněmi, kraj s mnoha pamětihodnostmi. Kraj, kde to všude voní rybinou.
Osvěžení
Oběd si dáme v restauraci ve venkovním prostoru. Kousíček odtud je vodotrysk, tak se tam se svým nejmladším pasažérem vydám. On si krásně zchladí nožky i hlavičku, stejně tak já. Osvěžení přijde vhod. Dostat zpátky nejmladšího byla fuška. Po obědě se jedeme ubytovat. Jsme v chatce, na kraji krásného jihočeského města. K chatce náleží travnatá plocha, což velmi uvítáme. Porozhlédneme se ještě po chatce, pan majitel nám předá instrukce i klíče rychlostí světla a my se rozvalíme po cestě autem na dece, do ruky prázdninovou četbu a opalujeme se. Pak ještě využijeme trávník ke sportovním hrám.
Vstříc novým zážitkům se těšíme i na další dny.
Vyprávění bude pokračovat v dalších článcích. A jak to bylo s balením si věcí?
Večerní rituály a spát.
