"Milé dítě": Psychologické drama, které vás vtáhne a už nepustí

Mini série má název „milé dítě“. Už jen ten název hraje v celém příběhu zásadní roli - ale měl by se spíš jmenovat - „nejmilejší dítě“. Jde o psychologické drama, ve kterém budete pravděpodobně znechuceni už od prvního dílu.

Postupně vás ale vývoj děje a různé linie přimějí k tomu, abyste si vytvořili určitý názor na rodinu, která je ústředním tématem této minisérie.

Vyšetřovatelé odhalují nové a nové indicie, které odhalují šílená tajemství této „rodiny“.

Hlavní představitelkou je 12ti letá dívka jménem Hannah. Má mladšího bratra Jonathana, tátu a „mámu Lenu“.

Celá rodina žije v odlehlé jednotce bývalého armádního areálu, kde jsou děti s „mámou“ uvězněni ve sklepě, kde jsou zavřená okna. Děti tedy neznají vůbec svět venku a musí dodržovat přísný režim.

„Papá“ - otec vždy přijde na kontrolu, děti a „máma“ hned ukážou ruce z obou stran, aby bylo jasné, že nemají v rukách nic, čím by mohli někomu nebo sobě ublížit.

Tady se nebavíme o tom, že se vstává mezi 7.00-7.30, snídaně je od 8.00 do 9.00 a pak že se musí děti vypravit do školy. Tady je vše přesně stanoveno a běda, když někdo začne činnost dříve nebo později - následuje tvrdý trest.

8.00 snídaně, atd. atd. - ale mezi těmi pravidly je dokonce i to, kdy kdo může chodit vykonat svou potřebu…Už vám vstávají hrůzou vlasy na hlavě?

Děti do školy nechodí, ale mají „homescooling“ - „máma“ je vyučuje a vypráví jim příběhy, hraje si s nimi a zároveň zajišťuje jídlo v rámci harmonogramu. A ona dostává k pití pouze vodu.

„Leně“ se zázračným způsobem podařilo z domu hrůzy uniknout a křičela na děti Hannah a Jonathana, ať běží za ní. Hannah skutečně běžela, ale Jonathan zůstal v domě. Když „Lena“ utíkala přes hluboký les, vyběhla na silnici a srazilo jí jedoucí auto. Měla autonehodu, ale žila. Hannah poprosila otce, aby tentokrát zavolal sanitku.

Pak se dohodli, jak budou dál postupovat a „Lenu“ a Hannah si sanitka odvezla do nemocnice.

„Lena“ leží v nemocnici a lékaři a sestry o ní pečují. Stejně tak zdravotní sestra Ruth a kriminalistka Aida a doktor z léčebny pro děti se starají o Hannah a snaží se z ní dostat okolnosti nehody. V tom Hannah líčí Ruth jejich styl života. Zdravotní sestra se ptá na to, zda má jejich rodina a ona nějaké přátelé, dostane však zarážející odpověď „Když je šťastná rodina, nepotřebuje přátele“. A co ve škole? Hannah odpoví, že se učí doma.

Zkrátka z jejích vět si Ruth začíná utvářet obrázek o šílené rodině. A protože Hannah nesnáší světlo - protože žije se svým bratrem Jonathanem a mámou „Lenou“ ve sklepě, nosí sluneční brýle, aby se dostala na čerstvý vzduch.

Divák si postupně vytvoří představu, že chudák děti a máma „Lena“ žijí v ukrutných podmínkách, v totální izolaci od okolního světa. A že táta je neskutečný násilník - což tedy mimochodem je doopravdy, protože když „Lena“ neposlouchá jeho příkazy, je okamžitě krutě potrestaná.

Další velmi citlivou linkou je propojení kriminalisty a přítele rodiny Beckových. Těm už před 13ti lety zmizela jejich dcera a pátrání po ní je stále neúspěšné. Jejich přítel se snaží ze všech sil Lenu najít. Když se dozví o tom, že je Lena v nemocnici, okamžitě je kontaktuje.

Rodiče na návštěvě pacientky ale zjistí, že paní je jí sice velmi podobná, ale jejich dcera to není.

Policie jde nejdříve vystopovat bydliště této šílené rodiny a hlavním motivem je momentálně záchrana mladšího bratra Jonathana. To se nakonec podaří. Jonathan je převezen do pokoje k Hannah. Hannah už mezitím převezli do léčebny, kde se učí chodit po schodech a postupně si zvyká na světlo z venku.

Dál už z děje prozrazovat nebudu, ale rozhodně jeho zhlédnutí mohu doporučit.

Je to tedy dost drsné, ale moc mě baví linka, která drží diváka v napětí od začátku do konce. A také to, jak si vytvoříte určitou představu, jaké vztahy asi v šílené rodině jsou a postupně vám charakter postav a děj vaši představu úplně vyvrátí a vy si zase utváříte novou. A to se vám stane několikrát během této minisérie.

Film byl vytvořen na základě knižní předlohy od německé autorky Romy Hausmann. Režie i scénáře se ujali Isabel Kleefeld a Julian Pörksen.

Děkuju za přečtení článku a za Vaši zpětnou vazbu. Každé Vaše „líbí se“, „komentář“, „odběr“, „šíření na sociálních sítích“ a „finanční příspěvek“ mi udělají velkou radost a chuť tvořit další články. Finanční podpora se ke mně dostane přes tlačítko „Podpořte autora“ nebo přes „předplatné“. K tomu se přihlasíte, když rozkliknete mé jméno.

Vydejte se se mnou nejen do oblasti filmu.

Děkuji všem přispěvatelům.

Zdroje:

Autorský text

https://www.netflix.com/watch/81574161?trackId=264243021