Jak jsem chodila s dědečkem na houby, vždy nasbíral plný košík

Můj děda býval velkým milovníkem přírody a velmi rád chodil do lesa. Někdy jen na procházky, někdy pro sběr borůvek či malin a často chodil do lesa na houby. To s sebou vzal svá vnoučata. Vnoučata se rozprchla (na doslech) po lese a poctivě hledala houby, které pak s nesmírně pyšným výrazem přistály u dědečka v košíku. Dědeček také hledal a hledal a také se kochal krásami lesa. Já jsem byla vždy velmi hrdá, že můžu dědečkovi pomoct a položit mu nalezenou houbu do jeho košíku. Stejně tak ostatní děti. Pobyt v lese jsem měla vždy velmi ráda, ať už byl účel a cíl jakýkoliv.

Můj dědeček byl nesmírně společenský. S každým dokázal navázat osobní kontakt, bylo úplně jedno, zda se s tím či oním dědeček zná či nikoliv. Svým charisma si dokázal naklonit mnoho lidí a získal si mnohé sympatie. Děti jsou samo sebou na takového dědu také pyšní. Dědeček, co s nimi chodí do lesa a na procházky a zároveň dokáže být svým způsobem „bon vivan“.

Milovaná chaloupka dědečka i babičky se nacházela ve vesničce v krásné české přírodě. Obyvatel stálých je tam málo a tzv. „lufťáků“ také ne zdaleka moc. Proto se v té vesničce znal každý s každým a dědeček se rád pochlubil svou sbírkou nalezených hub v košíku. A odtud vítr vane. Dědeček by asi velmi špatně nesl, kdyby neměl houby v košíku naplněné až po okraj. Jak je tedy možné, že vždy měl plný košík? Vždy bylo příznivé počasí na růst hub? Ó nikoli. Dědeček si zaprvé vypomohl vždy houbami od svých vnoučat a když to bylo málo, tak kdo říká, že se část košíku nemohla zaplnit něčím jiným? Také velmi potřebným třeba na topení? O čem mluvím, ano správně. Dědeček nejprve sbíral šišky, pak teprve houby. Samozřejmě jenom v případě, že to bylo potřeba. Když úroda dala mnoho plodů, tak prima, když ne, dědeček si vypomohl.

Největší radost měl dědeček, když jsme cestou z lesa nezapluli rovnou do naší chaloupky, ale obešli jsme celou vesnici, aby sousedé mohli obdivovat plně naložený košík hub, který dědeček hrdě nese. Dobrý den, pane Odlehlý, páni, vy jste toho ale našel… obdivovali sousedé a dědeček byl blahem bez sebe. Dlouho jsme věřila, že je košík plný hub od zdola až nahoru, ale přece se za to na dědečka nemůžu zlobit…čas strávený s ním byl skvělý.

A proto mě mrzí, že dnes se posunuje věk do důchodu, a ne všechny babičky a dědečkové mají na vnoučata dostatek času, což je škoda. Protože prarodiče obohatí svá vnoučata zase jinými zážitky, jinými názory, jiným přístupem než jejich rodiče.