Takový maturitní ples jsem dlouho nezažila - pompou se nešetřilo

Já jsem svůj maturitní ples prožila v jiném duchu. V jednom sálu se sešlo nejen několik tříd, ale i několik škol. Každopádně přípravy na ples jsme řešili až ve čtvrtém ročníku a stačilo to. Na této škole mě zarazilo, že ples se začíná řešit již v prvním ročníku. Chápete to? Studenti jsou na střední škole, ještě se pořádně nerozkoukali, ale už se řeší ples. Přišlo mi to předčasné. Nicméně musím uznat, že když jsem na tom plese byla, začala jsem to vlastně chápat. Samozřejmě, že hlavní příprava a organizace probíhala ve čtvrtém ročníku, ale zamluvený sál a datum muselo být dohodnuto už dlouho dopředu.

Takto mi to vysvětlovala dívka s krásnými vlasy, v ČB je to fakt událost, na kterou se studenti velmi svědomitě připravují a těší se. Ples byl opravdu ve velkolepém stylu. Na podiu byli dva hlavní moderátoři, jeden známý herec z „Policie Modrava“, který dodával této akci šťávu. Celý sál byl pro jednu třídu maturantů. Na stěně na podiu bylo promítací plátno a v půlce sálu zavěšená kostka (takové malé StarDance Tour), aby mohli vidět všichni diváci.

Tím, že byla pouze jedna třída, všichni maturanti měli svoji chvilku slávy s plnou pozorností diváků, učitelů i kamarádů. Maturanti šli jednotlivě uličkou slávy k paní třídní učitelce (mimo jiné moc sympatické dámě), která jim nasadila šerpu. Žádné jméno nezapadlo a kromě jména se všichni o dotyčném či dotyčné dozvěděli nějaký ten drb. Když vycházeli, ozvalo se dělo jako jasný signál slavnostního okamžiku. Kromě toho se promítaly fotografie maturantů nejen ze školského prostředí, ale i z dětství, což bylo dojemné. Dívky byly všechny krásné s nádhernými večerními róbami, účesy i líčením. Žádná z dívek neměla „přeplácaný make-up“, fakt to všem moc slušelo. A podotýkám, že objektivně, naprosto objektivně to nejvíc slušelo dívce s krásnými vlasy. A na mladé maturanty byl také hezký pohled.

Po proslovech paní učitelky třídní a paní zástupkyně této školy následoval tanec s rodiči a tanec s učiteli. Poté už mohl jít na parket kdokoliv, kdo měl chuť tančit. No což o to, tu jsem měla. Kapela byla ozvučená dobře, repertoár byl líbivý a zpěvačka zpívala kvalitně. Ale i kapela si v určitém okamžiku musela odpočinout na delší čas. V tu chvíli přišlo na řadu „Just dance“. Najednou se na promítacím plátně objevily animované postavy (žena a muž nebo zvířata), která ukazovala, jak máme tančit. V tu chvíli se sál zaplnil do posledního místečka a byl doslova našlapaný lidmi, kteří chtějí tančit. To ale už nešlo o standardní nebo latinsko-americké tance, ale choreografie známé na populární písničky. Docela to byla sranda.

Tohle bylo překvapení, třída s jejich učiteli natočili (teda agentura) video na motivy „gossip girl“. Jde o zbohatlickou společenskou vrstvu, která řeší velice „důležité“ věci. V tomto videu se představila celá třída a to bylo moc hezké. Co však mělo velkou vadu na kráse bylo ozvučení, nebylo rozumět skoro ničemu, což mi přišla velká škoda. Také když se objevil na plátně maturant, který měl v sále silnou klaku, ozval se výskot a z videa nebylo nic slyšet. Ale věřím, že jim to dalo velkou práci a že se v tom videu „vyblbli“ a o to vlastně jde nejvíc.

Jsme na plese, tak je jasné, že se bude tančit. Někdy byl i prostor na některé kroky, jindy byl sál dost zaplněný. No aby ne, když sál měl nevím kolik metrů čtverečních, ale nějaký prostor zabíraly stoly s hosty a lidí bylo prý kolem tisícovky. A o přítomnost na tomto plese byl fakt velký zájem, takže se poslední vstupenka dokonce vydražila asi na 1700 Kč. A to fakt nebyla běžná cena. Samozřejmě následovala tombola a dražba hokejových dresů. Za dres podepsaný hokejisty dal jistý fanoušek hokeje pět tisíc korun českých.

Půlnoční překvapení spočívalo v pěkně nacvičeném předtančení celé třídy maturantů. A protože se vše neslo v duchu „gossip girl“, dívky i mladíci přišli na taneční sál v kostýmech americké školní uniformy. Předtančení se jim podařilo, ale zase jsem viděla malé mínus - nevím, proč nemohli předvést toto číslo na vyvýšeném pódiu. V podstatě pokud jste se neprodrali mezi plným parketem, mohli jste vystoupení sledovat pouze přes tu přenosovou „krabici“, což na zážitku rozhodně ubírá. Z předtančení se plynule přešlo k moderní muzice a hlavně k DJovi, který už tak poměrně vysokou hladinu zvuku v sále ještě přidal. Ne, že bychom neměli sílu ještě na „křepčení“, ale ta hlasitost nás odehnala ze sálu pryč. Rozloučili jsme se tedy s naší maturantkou a opustili nejen sál, ale celý kulturní dům…

.....tak a teď už jenom zvládnout tu maturitu.....

A co vy? Jak vzpomínáte na svůj maturitní ples, případně jak se vám líbí současné pojetí plesu, který jste navštívili? Budu ráda za komentáře, děkuji.

Zdroje:

Autorský text na základě zážitku z maturitního plesu v Českých Budějovicích