Článek
Stačí si pustit starý film s Danou Medřickou, Vladimírem Menšíkem nebo Rudolfem Hrušínským. Okamžitě na vás zapůsobí jejich charisma, opravdovost i síla slova. Každý pohled nebo pohyb měli do detailu promyšlený. Studovali dikci, rytmus mluvy, práci s hlasem. Dokázali silou své osobnosti ovládnout velké divadlo a zapůsobit na diváka jedinou větou. Tato generace vyrostla na divadle, kde byla poctivá herecká práce nutností. Role musela být pečlivě nastudovaná, hercům nepomohly rychlé střihy ani mikrofony.
Dnešní generace jakoby na toto herecké umění zapomněla. Moderním se stalo „civilní“ herectví, které má své uplatnění především v nekonečných seriálech a kriminálkách. Herci v podstatě nehrají, jsou jen sami sebou. To, že neumí pořádně mluvit a artikulovat k tomu asi má patřit. Takových tu máme hodně a jejich sláva se už neměří hereckým uměním. Jde o to, jakou si vybudují image a jak se umí „prodat“.
Na druhou stranu to možná není chyba herců. I dnešní diváci jsou jiní. Vyžadují rychlost, přirozenost, žádná staromódní velká gesta a dramatické monology. Jenže možná ta „staromódnost“ nám dnes chybí. Čas na zastavení, zamyšlení, touha slyšet krásná slova a hluboké myšlenky. Na nic není čas a vše se stává mnohem povrchnější…
Naštěstí i mezi mladou generací herců najdeme světlé výjimky, které ještě chápou herectví jako poctivé umění. Jmenovala bych například Denisu Barešovou. Ta se narodila v roce 1995, vystudovala pražskou DAMU a poté působila ve Švandově divadle. V roce 2021 získala cenu Thálie pro činoherního umělce do 33 let. Od sezony 2023/2024 je členkou Činohry Národního divadla. Letos získala Cenu divadelní kritiky za titulní roli v inscenaci Paní Bovaryová. Na svém kontě má má mnoho divadelních, filmových i seriálových rolí a je důkazem, že i v dnešní době se dá dělat herectví na vysoké umělecké úrovni.
Anketa
Zdroje:
