Článek
Budova Kounicových studentských kolejí byla postavena v letech 1922 -1923 podle projektu profesora Karla Huga Kepky. Jejich výstavbu umožnil finanční dar českého vlastence hraběte Václava Roberta z Kounic. Autorem 78 polí sgrafit v podstřeší budovy kolejí je akademický malíř Ladislav Novák, který na žádost Kepky ještě doplnil na venkovní stěnu vyobrazení sv. Václava. Slavnostní otevření Kounicových studentských kolejí se uskutečnilo 24. května 1925 v rámci oslav 25. výročí založení České vysoké školy technické v Brně.
Budova Kounicových kolejí v roce 1925
První studenti však bydleli v kolejích již v listopadu 1923. O čtrnáct let později v roce 1939 zde pobývalo kolo 500 studentů. Toho roku sedmnáctého listopadu brzy ráno oblehlo budovu gestapo a jednotky SS. Kounicovy koleje neprodyšně obklíčili a jejich hlídky nepustily nikoho dovnitř ani ven. Několik studentů nacisté popravili a téměř dvě stě poslali do koncentračního tábora Sachsenhausen. Zbytek se musel odstěhovat a z kolejí se stalo vězení.
Většina vězňů časem zamířila do koncentračních táborů, mnoho stovek lidí ale v kolejích nacisté zavraždili. Po nástupu Reinharda Heydricha do úřadu zastupujícího říšského protektora zřídili nacisté v Kounicových kolejích popraviště, kde byl vykonáván trest smrti zastřelením. V roce 1941 pak nechali Němci na bývalém volejbalovém hřišti postavit tři šibenice, určené pro popravování příslušníků židovského národa a pachatelů hospodářských deliktů. Za výjimečného stavu, vyhlášeného po atentátu na Heydricha, bylo v Kounicových kolejích popraveno 326 mužů a 69 žen.
Ze zabíjení se stalo veřejné představení, na které zvaly i noviny. Němečtí obyvatelé chodívali na popravy českých vlastenců jako na atrakci. V oknech zvýšeného přízemí Kounicových kolejí stáli příslušníci gestapa, mnohdy se svými ženami. Velkou většinu diváků tvořili Němci, ale byli mezi nimi také čeští fašisté. Některé zdroje dokonce tvrdí, že se na popravy kupovali lístky za tři marky.
Přesný počet lidí, kteří v kolejích zemřeli není dodnes jasný. Jisté je, že násilnou smrtí zde zahynulo minimálně 740 osob. Toto číslo je fakticky doloženo, ale rozhodně není konečné. Nejsou známy například konkrétní počty popravených v posledním období války od ledna do dubna 1945.
Vyobrazení sv. Václava
Ani po osvobození však nenastal v kolejích klid. Došlo k otočení situace a od května do září 1945 se budova proměnila ve vězení a popraviště pro nacisty a české kolaboranty. Obětmi byly bohužel i stovky nevinných lidí, které policie nebo armáda zatkla na ulici jenom proto, že byli Němci a nosili bílou pásku. Stejně jako se chodilo německé obyvatelstvo za protektorátu dívat na popravy českých vlastenců, ani Češi si nenechali po osvobození ujít tuto příležitost. Každý večer se v Kounicových kolejích shromažďovaly celé davy zvědavců, kteří při každé ráně radostně povykovali. Ačkoli věznice fungovala jen několik měsíců, od května do září 1945, zemřelo zde na následky mučení nejméně tři sta lidí. Pohřbeni byli v hromadných hrobech na Ústředním hřbitově a v Purkyňově ulici v Králově Poli.
Po skončení 2. světové války probíhaly debaty o proměně Kounicových studentských kolejí na památník odboje. Posléze však převážil názor vrátit budovu jejímu původnímu účelu a poslání, tedy ubytování vysokoškolských studentů. V roce 1968 byla na Kounicových kolejích vybudována pamětní síň. O její zrod se zasloužili dlouholetí přátelé a bývalí vězni kolejí JUDr. František Vašek a Josef Styx. V současné době se o pamětní síň stará Český svaz bojovníků za svobodu. V roce 1978 byly Kounicovy studentské koleje prohlášeny Národní kulturní památkou a od roku 1999 jsou v majetku Veterinární univerzity Brno.
Památník v Kounicových kolejích
Kounicovy koleje nejsou jen historickou budovou. Jsou živým svědkem utrpení a odvahy a připomínkou temných časů. Brno si je dodnes hrdě chrání jako místo piety s tichou úctou těm, kteří zde položili svůj život.
Zdroje:
https://www.denik.cz/regiony/presny-pocet-popravenych-dodnes-nezname-kounicovy-koleje-otevrely-pred-95-lety-20200523.html
