Článek
Když v dnešní době žena oznámí, že čeká třetí dítě, reakce bývají různé. Místo gratulací a radosti přijde často nepochopení, údiv a dotaz „a to jste plánovali?“. V naší zemi je přeci normální mít jedno nebo dvě děti. Tři už se nedají zvládnout. A tak v ženě začíná hlodat pocit, že je něco špatně. Sama cítí silnou mateřskou lásku, ale je nucena jít proti ní. V nejhorším případě ji nepodpoří ani manžel a neštěstí je na světě.
Třetí dítě pro mnoho rodin neznamená jen radost, ale především kopu starostí a nejistoty. Vyšší výdaje, složitější logistiku, nutnost koupit větší auto a také méně času na sebe a svoji kariéru. Společnost sice podporu rodin deklaruje, otázkou ale je, jaká je realita. Nedostupné hypotéky, neochota zaměstnat matky s dětmi. To vše vytváří na rodiče obrovský tlak, který je dovede až k osudnému rozhodnutí. Žena jde na potrat a je tu ticho a doživotní rána.
I my jsme byli v podobné situaci. Druhému synovi bylo půl roku, když jsem zjistila, že čekám další dítě. Bylo to nečekané, ale přiznám se, že mě ani na vteřinu nenapadlo, uvažovat o potratu. A to rozhodně nepatříme k nejmajetnějším občanům. Je ovšem pravda, že už jsme měli vlastní bydlení financované ještě zcela přijatelnou hypotékou.
V současné době, kdy mám všechny tři děti už školou povinné, vidím obrovská pozitiva toho, že jsou tři. Nikdy bych neměnila a pouhá představa, že by nejmladší neměl být na světě jen proto, že bychom tehdy mysleli na svoje pohodlí, mě opravdu děsí. Možná rodičům při rozhodování chybí právě podpora okolí. Přestat takovou rodinu vidět jako „nezodpovědnou“, nebo „přehnaně velkou“. Vnímat dítě jako dar, a ne jako obtížnou zátěž. Třeba by to pár lidských životů zachránilo.
