Článek
Vladimír Menšík (původním jménem Vladislav) se narodil 9. října 1929 v Ivančicích do dělnické rodiny. Již odmalička bylo jasné, že se bude věnovat umění a zábavě. Byl neuvěřitelně vitální, rošťák, kterého nic nezlomilo. V dětství hrál na housle a na klavír, s kamarádem si vymýšleli různé scénky a skeče. Rád bavil lidi okolo sebe a dělal šaška.
Jeho otec však chtěl, aby mladý Vladislav vystudoval „normální školu“ a poslal ho na průmyslovku. Po studiu byl nějaký čas zaměstnán v Brněnské zbrojovce. Zájem o umění a divadlo byl ale silnější. Už na škole se zapojil do ochotnického divadla a začal projevovat svůj herecký talent. Neuměl si představit, že by zůstal v kanceláři. „Když si pomyslím, že bych tu měl celý život sedět na zadku a vysedět si důchod, radši bych nežil“ říkal své sestře. Zkusil zkoušky na brněnskou JAMU a napodruhé se mu podařilo uspět. Po absolutoriu v roce 1953 nastoupil do Vesnického divadla. Tam ho o rok později objevil E. F. Burian a následně jej angažoval. Na jeho popud si změnil křestní jméno z Vladislava na Vladimíra.
I přes to, že byl divadlem zcela pohlcen, toužil zahrát si ve filmu. Jeho vůbec první účinkování před kamerou proběhlo ve snímku Velká příležitost, kde měl pouze malou roli. Teprve ve snímku Dědeček automobil na sebe výrazněji upozornil. Kvůli své práci u filmu se dostal do konfliktu s E. F. Burianem, který film neměl v lásce. Z divadla odešel a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov.
Kniha o Vladimíru Menšíkovi
K divadlu se vracel už jen ojediněle. V 50. a 60. letech se naplno rozjela jeho kariéra u filmu. Byl sice převážně komediálním hercem, ale dokázal bravurně ztvárnit i tragikomické či dokonce dramatické role. V 70. letech se již objevoval převážně v komediálních rolích, a to jak ve filmech, tak i v pohádkách a seriálech. Byl proslulý svými improvizačními schopnostmi. Nerad se držel scénáře, a tak své kolegy často zaskočil zcela vymyšleným textem.
Menšík byl velký bavič, konferenciér a hlavně excelentní vypravěč. Vystupoval doslova ve stovkách televizních pořadů a ve filmu a televizi vytvořil přes 150 rolí. Za zmínku stojí mezi jinými pořad Bakaláři a nezapomenutelné konferování silvestrovských estrád. Jeho scénky jsou legendární a naprosto nezapomenutelné.
V osobním životě měl ale problémy. Odjakživa nebyl spokojený se svým vzhledem a velmi ho to trápilo. Cítil se nepřitažlivý a nesnášel své zuby. Dokonce prý uvažoval o chirurgické úpravě chrupu, ale nikdy nenašel odvahu. Když mu bylo šestnáct let, dostal první velký astmatický záchvat. A nebylo se čemu divit. Cigarety kouřil od sedmi let a v jistých dobách byl schopen vykouřit až osmdesát cigaret denně. Také jeho záliba v alkoholu přešla do silné závislosti. Že je zle, pocítil ve chvíli, kdy přestal rozeznávat barvy. Šel tedy na léčení a čtyři roky se pití ani nedotkl. Jenže pak ho závislost opět dostihla. Ve filmu Ikarův pád, který natočil v roce 1977, nemusel postavu pana Káry ani hrát, byl to prostě on. Na natáčení vzpomínala Jana Hlaváčová: Točili jsme Ikarův pád, Láďovi už dobře nebylo, potil se, popadal dech. Povídá režisérovi Filipovi: “ Franto, já si jen odskočím do maskérny, trochu se napiju, vopudruju, víš, chtěl bych bejt v záběru krásnej! Pusť mě na pět minut!“ Jenže pan Filip Menšíka potřeboval pro scénu, v níž se snaží abstinovat, tedy zničeného, přesně v tom stavu, v jakém se Menšík nalézal. Ztrhaná tvář, vyděšený pohled, pot…
Z filmu Ikarův pád
Vladimír Menšík byl originálním charakterním komikem obdařeným temperamentem, spontánností, bezprostředností, smyslem pro humor a dobrou náladu. Mezi diváky bylo nejvíce oblíbené jeho osobité a nevyčerpatelné vypravěčské umění, v němž velké místo zaujímala láska k rodné jižní Moravě. Rád vzpomínal na dětství a s oblibou vypravoval různé humorné příhody ze svého života a anekdoty.
Vladimír Menšík získal za své herecké umění mnoho ocenění, několikrát byl vyhlášen nejpopulárnějším hercem. Získal cenu Thálie a tituly Zasloužilého a Národního umělce. Ze svých dvou manželství měl dva syny a dvě dcery, z nichž herectví se věnuje jen dcera Martina Menšíková. Kvůli svému bohémskému způsobu života, kouření, alkoholu a astmatu byl ke konci života velmi nemocný. Národem milovaný Vladimír Menšík zemřel 29. května 1988 v Brně v nemocnici u Svaté Anny. Tam ho hospitalizovali kvůli prasklému žaludečnímu vředu. Dva dny předtím ještě vystoupil v televizi v pořadu Abeceda, kde nezvykle vážně hovořil o svém zdraví. Je pohřben je na pražských Olšanských hřbitovech.
Hrob Vladimíra Menšíka na pražských Olšanských hřbitovech
Anketa
Zdroje:
Kniha – Vladimír Menšík – Pocta Vladimíru Menšíkovi : Jiří Hubač, Slávka Kopecká
https://www.lidovky.cz/relax/lide/pohnute-osudy-herec-mensik-neznal-v-nicem-miru.A150719_213515_lide_ELE
