Článek
Narodila se 14. listopadu 1907 jako Astrid Anna Emilia Ericssonová na farmě Näs u města Vimmerby. Byla druhá ze čtyř dětí, měla sestry Stinu a Ingegerd a bratra Gunnara. Matka byla velice přísná, své děti neustále sekýrovala a nenechala je odpočinout. Otec byl laskavý a vynahrazoval jim chladnost své ženy. Byl skvělým vypravěčem s bohatou fantasií a děti jeho příběhy doslova hltaly. Přes všechnu dřinu bylo dětství Astrid Lindgrenové bezstarostné, plné her, zvířat a dobrodružství a moc ráda na něj vzpomínala. Navštěvovala základní školu ve Vimmerby, kde vynikala ve švédštině a čtení.
Astrid byla veselá a průbojná dívka. Ráda tancovala, poslouchala jazz a jako jedna z mála dívek si nechala ostříhat vlasy na krátko. Matka ji za to zbila a musela nosit obrovský ošklivý klobouk, aby nový účes schovala.
V šestnácti letech dokočila Astrid odbornou vzdělávací školu pro ženy. Zde se naučila těsnopis a jako úspěšná absolventka hledala uplatnění. Na farmě zůstat nechtěla. V roce 1924 začala pracovat pro lokální noviny Wimmerby Tidning jako jazyková korektorka a reportérka. Šéfredaktorem časopisu byl Reinhold Blomberg. Ten se brzy se do mladičké dívky zamiloval a na jaře roku 1926 Astrid zjistila, že je těhotná. Blomberg byl však ženatý a měl sedm dětí, takže z toho byl skandál. Nejdříve Astrid posílal na potrat. Pak jí nasliboval, že kvůli ní opustí rodinu, ale jen pod podmínkou že musí zmizet, než se dítě narodí. To byly ovšem plané sliby…
Astrid se rozhodla pro návrat domů na farmu. Rodiče ji podpořili a nakonec nalezli řešení. Poslali ji do Stockholmu, aby ji zbavili pomlouvačů a ostudy. Ovšem podmínky, ve kterých zde žila, byly otřesné. Bydlela v nuzném podnájmu a měla často hlad. Proto se rozhodla k osudovému kroku, že dítě dá hned po porodu k adopci.
Naštěstí se Astrid seznámila s advokátkou, která pomáhala svobodným matkám. Ta ji adopci rozmluvila a doporučila pěstounskou péči. Astrid musela odjet do Kodaně. Tam byla jediná nemocnice ve Skandinávii, kde matka nemusela při porodu uvádět jméno otce.
Astrid Lindgrenová
Syn Astrid Lindgrenové Lars Lasse se narodil 4. prosince 1926. Astrid našla přes advokátku pěstounskou rodinu. Ta se chlapce ujala. Z těžkým srdcem nechala syna v Kodani a vrátila se k rodičům na farmu. Tato zoufalá situace trvala dva roky. V roce 1928 se ale na Astrid usmálo štěstí, když získala práci v Královském automobilovém klubu. Krátce nato tězce onemocněla Lasseho pěstounka a Astrid se vydala do Kodaně, aby si syna vyzvedla. Ze začátku to bylo pro oba obtížné. Lasse mluvil jen dánsky a pěstouny považoval za své rodiče, takže odloučení od nich těžce nesl.
Své dítě si Astrid vybojovala. Do jejího života vstoupil nový muž - Sture Lindgren, její zaměstnavatel, bohužel také ženatý. Neváhal se ale kvůli Astrid rozvést a v roce 1931 se vzali. Lasseho si Lindgren osvojil a o tři roky později se narodila ještě dcera Karin.
Život Astrid Lindgrenové se uklidnil. Měla spokojenou rodinu a pracovala po redakcích různých novin. Obě děti milovaly její vypravování, ale Astrid doposud nikdy nenapadlo, že by mohla být spisovatelkou. Jeden z mnoha příběhů, jež vyprávěla svým dětem, byl o Pipi dlouhé punčoše. A zrzavá, pihatá, neuvěřitelně silná dívka se ocitla na světě. Teprve v roce 1944 se Astrid rozhodla své příběhy o Pipi pro dceru sepsat. Zkusila je poslat i do nakladatelství, kde ale neměli o knihu zájem. Zřejmě zde existovaly určité obavy, že by kniha čtenáře pobouřila. Důslednost, s jakou Lindgrenová prostřednictvím Pipi rozkládá veškeré myslitelné normy chování, byla zřejmě nepřijatelná. Panovaly obavy , že by Pipi naváděla děti ke špatnému chování a k neúctě k autoritám.
Villa Villekulla
První neúspěch Astrid neodradil. Psaní ji začalo bavit a rozhodla se pokračovat. Jejím literárním debutem se stal román pro dívky Britt – Mari se svěřuje, který získal 2. cenu v literární soutěži a byl vydán.
O rok později byla vyhlášena další literární soutěž nakladatelství Rabén & Sjögren, tentokrát o nejlepší knihu pro děti od 6 do 10 let. Astrid přepracovala své příběhy o Pipi dlouhé punčoše, zmírnila drzost Pipi na polovinu a následně knihu odeslala do soutěže. Vyhrála. Od roku 1947 začala v nakladatelství pracovat jako editorka pro dětskou literaturu. Ve stejném roce vydala i knihu Děti z Bullerbynu, kde popisuje své dětství z pohledu devítiletého děvčete Lisy. Mezi známá díla Astrid Lindgrenové patří také loupežnický román Ronja, dcera loupežníka nebo Karkulín ze střechy. Napsala také řadu divadelních a filmových scénářů. Zajímavostí je, že všechny své knihy psala těsnopisem.
Válečné deníky 1939 - 1945
Celý svět zná Astrid Lindgrenovou jako autorku dětských knih. Málokdo ji zná jako ženu, která za 2. světové války psala s dokumentární přesností válečné deníky. Zde píše o svých pocitech, myšlenkách, strastech i radostech z let 1939 až 1945. Do deníků přidávala výstřižky z novin a časopisů, k nimž připojovala různé postřehy. Později přibyl ještě další zdroj – dopisy lidí. Díky tomu, že Astrid začala pracovat v oddělení pro dopisovou cenzuru, se dostávala k informacím o dění ve válkou zmítaných zemích i o údělu Židů.
Kniha Astrid Lindgrenová – Válečné deníky 1939 -1945 vyšla ve švédsku teprve v roce 2015 a okamžitě se stala senzací. Je velmi zajímavým pohledem nejen na válečná léta, ale zároveň nechává nahlédnout i do soukromí spisovatelky, do její duše i povahy.
Růže Astrid Lindgren
Astrid Lindgrenová byla váženou a obdivovanou osobou už v průběhu života. Byly po ní pojmenovány školy, ulice nebo nemocnice. Její portrét se objevil na švédské poštovní známce a byla po ní pojmenována i odrůda růže. Získala řadu ocenění, např. Cenu H. Ch. Andersena, Mírovou cenu německého knižního obchodu ve Frankfurtu, cenu The Right Livelihood Award, Medaili Lva Tolstého a další. V roce 1997 byla zvolena Švédkou roku. Bylo ji tehdy 90 let a prohlásila, že si teď chce od psaní už odpočinout. Dožila se vysokého věku 94 let. Zemřela 28. ledna 2002 v rodinném kruhu ve svém stockholmském bytě. Po její smrti švédská vláda ustanovila pamětní cenu Astrid Lindgrenové za literaturu.
„Kdybych dokázala rozzářit byť jen jedno jediné pochmurné dětství, byla bych spokojená.“
Astrid Lindgrenová
Socha Astrid Lindgrenové ve Stockholmu
Zdroje:
Sussane Lieder – Astrid Lindgrenová
