Článek
Paní, která útulek vede, už toho má za sebou hodně a umí dobře poradit. Původně jsem se jí ptala, co dělat s neukázněným pejskařem, jehož mazlíček si zásadně ulevuje v mých levandulích a páníček to tam s gustem nechává. Ale nakonec jsme se dostali k mnohem zajímavějšímu tématu.
Když se zaváděly sáčky na psí exkrementy…
Dnes už je najdete u každého odpadkového koše – tedy pokud se město alespoň trochu stará a nebere poplatky za psy jen jako vítaný příjem do rozpočtu. Sáčky se hodí vždy, když si ten svůj zapomenete doma, nebo zjistíte, že má nepěknou díru, která by celý úkon, mírně řečeno, znepříjemnila.
„Jenže když se tyhle sáčky zaváděly, byly permanentně vybrané. Hlavně na jednom sídlišti. Ráno jsme je roznesli a kolem oběda už nebyl ani jeden. Vůbec jsme nechápali, kdo to dělá. Vždyť tady snad nikdo nemůže mít tolik psů, ne? Tak jsme se s technickými službami domluvili, že budeme hlídkovat. A neuhodla byste, na co jsme přišli.“
Spořivost na nesprávném místě
No, neuhodla. Ale zatímco jsem hladila Oťase, největšího mazla v útulku, vysvětlení jsem dostala. Oťas je na dlouhé příběhy jako dělaný – mazlení všeho druhu miluje a vymazlit ho z klína, aby odešel sám, se zatím asi nikomu nepovedlo.
„No, načapali jsme jednu starou paní. Takovou tu typickou babičku – i s šátkem na hlavě. Toník z technických služeb se s ní nechtěl hádat, tak zavolal mě. To víte, mě už tehdy všichni znali, tak jsem si s ní šla popovídat. A víte co? Ona ty sáčky vyhodnotila jako pěkné a pevné – a tak je brala na svačiny vnoučatům. Že jich má hodně, tak se to hodí. A že se takový sáček dá použít i víckrát.“
Nepříjemné překvapení
„Trochu jsem se zděsila. Zeptala jsem se jí, jestli ví, že jsou ty sáčky napuštěné přípravky proti parazitům. No, nevěřila mi to. Naštěstí se mi povedlo v batohu vyhrabat specifikaci od výrobce (i když tedy vyskládávat ten můj bordel na lavičku se mi opravdu nechtělo).
A pak se babička změnila ve fúrii. Začala se rozčilovat, že to děláme naschvál, aby si lidé nemohli nic vzít. Že je chceme otrávit a že si půjde stěžovat na magistrát. Vysypala sáčky z kabelky a zmizela. To mi tedy spadla čelist, to vám řeknu. Jak někoho může napadnout dávat dětem na jídlo sáčky na psí tentononc? Koho to vůbec může napadnout?!
A na ten magistrát si opravdu stěžovala. Naštěstí tam už o tom ode mě věděli, takže hned v následujícím měsíci vyšel ve věstníku pěkný článek o tom, jaké kuriozity se mohou přihodit. A sáčky se víceméně přestaly ztrácet. Takže to nakonec bylo i k něčemu dobré.
Ale řeknu vám upřímně – kdyby mi to někdo vyprávěl a já to sama nezažila, tak mu nevěřím.“
No, nedivím se. Taky bych nevěřila, kdyby mi to nevyprávěla ona. Dodrbala jsem Oťase a šla domů. A vlastně do teď nevím, co si o tom myslet. Jen mám takový dojem, že teď už máme sáčky normální, bez antiparazitik. Ale radši si to ještě ověřím na magistrátu. Pro jistotu.
