Článek
Právě tady totiž stojí jedna z nejzáhadnějších a nejděsivějších soch, jaké kdy spatřily světlo světa. Říká se jí Černý anděl a věřte, nevěřte – tahle bronzová dáma má tak temnou pověst, že by si s ní mohl podat ruku i kdejaký horor. A co je ještě zajímavější? Tahle socha má totiž českou stopu.
Život umí být krutý
Tenhle anděl, kterého se někteří bojí i dotknout, je dílem české rodačky – paní Terezie Doležalové.
Terezie se narodila v Čechách, ale s manželem a synem se v roce 1877 odstěhovala za lepším životem do Ameriky. Tehdy nešlo o nic nenormálního, naopak. Usadili se v Iowa City a chvíli to vypadalo, že jim tam štěstí přeje. Jenže jak už to někdy v životě bývá – neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. A tentokrát sedlo na jejich jediného syna Eddieho, který zemřel v 17 letech na meningitidu. Aby uctila jeho památku, nechala mu Terezie vytesat na hrob zvláštní sochu – pařez se zaseknutou sekerou, symbol předčasně ukončeného života.
Jenže tím neměly smutné kapitoly v jejím životě ani zdaleka skončit. Její první manžel zemřel, druhý vztah nevydržel. Až potřetí se snad znovu zablesklo na lepší časy – potkala zámožného rančera Nicholase Feldeverta, který, stejně jako ona, v životě už pár ztrát také utrpěl. Vzali se v roce 1897 a pár let spolu žili poklidně – pak se ale stalo něco, co by Terezii nikdy nenapadlo, Nicholas náhle zemřel.
A právě tehdy se začal psát příběh Černého anděla
Terezie chtěla uctít památku svého zesnulého manžela opravdu ve velkém stylu. Nechtěla jen obyčejný malý pomníček – chtěla anděla, který by stál u jeho hrobu jako strážce i symbol věčné lásky. Nejspíš to pro ni byl způsob, jak se s další těžkou ztrátou vyrovnat. Najala proto sochaře Maria Korbela, který měl rovněž české kořeny, aby vytvořil bronzovou sochu anděla s roztaženými křídly.
Jenže se něco zvrtlo. Socha si totiž svůj vzhled neudržela dlouho – velmi brzy totiž zčernala. Možná za to mohla nějaká chemická reakce, možná bylo na vině počasí – to dodnes nikdo pořádně neví. Někteří ale také tvrdí, že socha zčernala až při pohřbu samotné Terezie v roce 1924, když do ní během zuřící bouřky uhodil blesk. A právě tehdy prý začaly ty šeptandy…
Kletba, nebo jen lidová tvořivost?
Od té doby se okolo Černého anděla točí jedna legenda za druhou. Místní šeptají, že kdo anděla políbí, nepřežije rok (tak se čas od času najde někdo, kdo to prostě zkusí). Russell Buffington, správce hřbitova, vzpomíná na příběh jedné ženy, která tvrdila, že ona i její manžel políbili sochu – a on pak onemocněl vzácnou chorobou. Zvláštní? Určitě. Jestli v tom byla náhoda, nebo kletba, to už se nikdy nedozvíme. Ale proč kletba postihla jenom jednoho? Kdo ví?
Jiná pověst zase říká, že když chlapec políbí dívku u sochy za úplňku, dívka do šesti měsíců zemře (záhadou je, proč má nebezpečí hrozit jen dívkám a ne chlapcům). A škodit má i těhotným ženám.
O tomhle Černém andělovi zkrátka a dobře koluje víc pověr a historek, než o většině jiných soch v Americe. Někteří návštěvníci ho označují za nejděsivější sochu USA a bojí se k němu i jen přiblížit, jiní naopak věří, že dotyk přináší štěstí. Čas od času se u něj objevují také nejrůznější smírčí dary – květiny, mince, alkohol a tak dále. Najdou se dokonce tací, kteří u sochy měli svatbu.
A co Terezie? Do historie se nezapsala jen Černým andělem
V tomhle příběhu bychom však rozhodně neměli zapomínat ani na jeho hlavní aktérku. I přes všechna prožitá příkoří se na ni totiž štěstí přece jen trochu usmálo. Její třetí manžel Nicholas jí totiž odkázal nemalé jmění. A ona se rozhodla ho využít pro blaho svého okolí. Část peněz poslala zpátky do rodného Strmilova. Byla z nich financována stipendia pro české studenty a podporovaly se jimi i různé veřejné projekty. Škoda, že si tuhle dobrosrdečnou dámu všichni pamatují jen jako „tu od Černého anděla“.
Zdroj: Autorský text
