Článek
On totiž letošní ročník téhle slavné výstavy květin má jednu zásadní vadu na kráse – ono to tady totiž… moc nekvete. Tedy venku rozhodně ne. Hlavní výstavní pavilon – takzvané „áčko“ – je sice nacpaný k prasknutí barevnými květinami, pod kterými se málem ztrácí i návštěvník, a v novinách se už pár týdnů předem dalo dočíst, že to letos bude velké. Jenže…
Nejsem sama, komu něco chybí
... když pak člověk vyjde ven do Smetanových sadů, čeká ho šok – záhony prázdné, květy žádné a místo tulipánového moře jen sem tam nějaká maceška. Fakt to vypadá, jak kdyby to tu někdo narychlo něčím polepil, aby to tu nebylo tak prázdné. Kde jsou ty nádherné záhony, kterými se člověk pokaždé kochal, když si na chvíli odfrkl od návštěvnicky přetížených míst? A teď si představte, že za tohle mají návštěvníci platit plné vstupné. Viděla jsem spoustu lidí, kteří se na to jen nevěřícně dívali a krčili rameny. Nedivím se jim, vypadala jsem stejně.
Cíle byly velké, ale zůstalo jen u slov
Flora prý letos cílí na 60 tisíc návštěvníků, i když v minulých letech se musela spokojit s cifrou kolem padesátky. Tak jsem se to dočetla v médiích. Ale že by letos přišlo o deset tisíc lidí víc jen proto, že je město oblepené billboardy a bannery na každém rohu? Proboha, proč? Když už je na první pohled vidět, jak to organizátoři odflákli a vůbec?
Inu, naděje umírá poslední. Ale kdyby raději místo tiskovek a lesklých plakátů vrazili ty peníze do zahradníků a cibulek, vypadalo by to na výstavišti úplně jinak.
Za mě je letos největší propadák expoziční záhon před pavilonem H. Ano, to je ten, na němž jste ještě před pár lety mohli obdivovat moderní zahradničení podle návrhů renomovaného architekta Sendlera. Záhony byly bohaté, promyšlené, plné jarních květin a ladily spolu jako dobře naladěný orchestr. Prostě radost vzpomínat. Teď se na ty fotky dívám jen zamačkávám slzu – na Floře totiž letos poslali tenhle koncept prostě k šípku, architekty nahradili obyčejnými zahrádkáři a zbytkem macešek z nejbližšího zahradnictví. No, prostě radost pohledět. A k té radosti si dejte opravdu hodně velké uvozovky.
A jestli si myslíte, že se to ještě „rozkvete“, nenechte se mýlit – kdo někdy sázel jarní cibuloviny, ten ví, že tyhle věci se nelepí na poslední chvíli jako plakát na výlohu. Tak to prostě nefunguje – přírodu neokecáte, ať se snažíte, jak chcete.
A aby toho nebylo málo, došlo i na ornamentální záhony před kavárnou – místo kreativní prezentace zahradnického umu přišly na řadu opět macešky. Že byste si letos chtěli posedět u kávičky a obdivovat se nádherným květinovým kompozicím? Tak na to zapomeňte. Tohle že má být výkladní skříň jarní Flory?
Tak si člověk říká: má vůbec ještě smysl pořádat květinovou výstavu, když květiny vidíte jen uvnitř a venku vás vítá holá zem a maceška z nouze ctnost? Ono to „áčko“ totiž všechno nezachrání. V něm se člověk zdrží tak hodinku – a i když je odsud dojmy nabitý sebevíc, venku ho to nadšení rychle přejde. A za tohle mám platit 200 korun za vstupné (respektive na místě 220)? To se všichni zbláznili? Tak bohužel, letos jsem tedy ještě k návštěvnosti přispěla, ale příští rok si najdu zábavu jinde. Floria v Kroměříži je prý fajn. Mám to sice trochu z ruky, ale nějak to vykoumám. O takovéhle zklamání totiž vážně nestojím.
Autorský text
