Článek
Zpráva o smrti Lenky Šimůnkové – matky studentky Elišky, jedné z obětí tragického masakru na filozofické fakultě v prosinci 2023.
Paní Šimůnková svůj život ukončila poté, co se rok domáhala odpovědí ohledně pochybení policie i státu. Sama o tom napsala v rozloučení, které nyní koluje internetem. Bohužel si pro svůj krok nevybrala právě šťastnou dobu – a teď rozhodně nechci, aby to vyznělo necitlivě. Bráno z pohledu rodiče malého dítěte – v den, kdy má váš potomek narozeniny, chcete mít prostě klid. Koneckonců, tahle příležitost se opakuje jenom jednou do roka.
Nešťastná maminka se zabila a on si klidně slaví. To je cynik…
A právě časová blízkost těchto dvou událostí – soukromé oslavy a veřejné tragédie – vyvolala silné emoce. Sociální sítě se rozdělily na dva tábory. Jedni tvrdí, že politik má být citlivější a že fotka v daný den mohla působit necitlivě. A vůbec – měl se na oslavu svého děcka vykašlat a někde se v koutku kát. To by tak hrálo, aby jedna rodina byla šťastná a druhá ne. Druzí však předkládají docela jiný argument – copak nemá politik právo na osobní život? A měl by vůbec synovi zkazit narozeniny kvůli tragédii, kterou malý oslavenec nijak nezavinil?
Kde končí empatie a začíná veřejný lynč?
Lenka Šimůnková byla rok trpělivým, ale kritickým hlasem, který upozorňoval na to, že stát se po tragédii nepostavil k věci čelem. Hovořila za ni zoufalost, ale také snaha domoci se spravedlnosti a dost možná podobné tragédii v budoucnu zabránit. Psala mnoha politikům, a dokonce vytvořila billboard, ve kterém Rakušana přímo oslovila. Jenže zpětné reakce se nedočkala. Podle jejího okolí se cítila přehlížená a zoufalá.
Já osobně si myslím, že problém není v samotné oslavě, ale v její veřejné prezentaci. Ta fotografie prostě mohla zůstat v domácím archivu, nebo se s jejím zveřejněním mohlo pár dní počkat. Do té doby by všechno víceméně utichlo (víceméně, ne úplně – bohužel). Ale v daný den to opravdu působilo jako facka. Myslím, že tříletému capartovi je úplně jedno, kam jeho táta postuje fotky.
Ale rušit kvůli tomu oslavu? To rozhodně ne. Politika je sice veřejná služba. Ale politici jsou také lidé. A určitě chceme, aby jimi i nadále byli. Protože kdyby nám vládli roboti bez emocí, nevím, nevím, kam by to směřovalo. A lidmi by měli zůstat i ti lidé, kteří se uchýlili k lynči na sociálních sítích – a to především kvůli argumentu, který jsem napsala výše. Kdybychom totiž chtěli po politicích, aby se během svého funkčního období zcela vzdali osobního života, řada kandidátů by se jistě značně zmenšila. Na volebních seznamech by zbyli jen psychopati a naprosto neodbytní milovníci peněz. To vážně chceme?
