Článek
A přitom rodiny si na ní daly opravdu záležet – nechyběla dvanáctimístná limuzína, bílý kočár, živá cikánská kapela ani vypouštění holubic – a přesto se novomanželé rozešli hned první noc po obřadu. A podle všeho za to může jeden netradiční romský svatební zvyk.
Luxus, zlato a turistická atrakce
Nevěsta Sára přijela k Dómu sv. Alžběty ve velké limuzíně, zatímco ženich Radek dorazil o 20 minut později. Turisté i místní žasli nad všemi těmi zlatými šperky, hudbou i pompézní jízdou centrem města v bílém kočáře. Možná vám to na naše poměry připadá šílené, ale přípravy na takovou nádheru trvaly celý rok, ale manželství Radoslava (24) a Sáry (22) se přesto rozpadlo dřív, než stačilo začít.
Redový tanec přinesl peníze i hádku
Zlom přišel u tradičního redového tance, kdy nevěsta tančí s hosty a ti ji „platí“ za každý krok. Sára byla doslova obalená stovkami a pětistovkami – dohromady se prý vybralo okolo 35 tisíc eur. Jenže právě tahle částka rodiny rozdělila.
Co je to ten redový tanec
Ale pojďme se na chvíli zastavit u tohohle zvláštního zvyku. Co to vlastně je? Nejde o žádný konkrétní druh tance (nemá svou melodii nebo tak něco). Ve skutečnosti je to pojmenování tradice, při níž si všichni hosté symbolicky „kupují“ kousek tance s nevěstou.
První sólo zpravidla patří jejímu dědečkovi, hned po něm přichází na řadu ženichův otec. A pak i nevěstu podají z náruče do náruče ještě všichni ostatní přítomní muži. Úplně poslední pak tančí ženich (pokud je toho ještě schopen) – a ten si také svou nevěstu nakonec odvede ze sálu.
Zatímco nevěsta tančí, muži jí dávají peníze – někdy je vkládají do korunky na hlavě, jindy do výstřihu, na talíř nebo do připraveného košíku na stole. V některých regionech se bankovky dokonce připínají sponkami přímo do vlasů, takže nevěstě vznikne na hlavě jakýsi „věneček z peněz“.
A co s vybranou částkou? Ta má zůstat novomanželům. Tradičně má pomoci pokrýt svatební náklady nebo posloužit jako základ pro vybavení jejich nové domácnosti. A právě tohle se stalo oním kamenem úrazu.
Podle Radka všechny peníze skončily u rodiny nevěsty a ženich se k nim vůbec nedostal. Spor se vyhrotil natolik, že novomanželé odešli každý svou cestou už během svatební noci.
Na peníze mají prý právo
Kde je pravda? To těžko říct. Radek tvrdí, že jeho rodina platila většinu svatebních nákladů – limuzínu, kočár, holubice, výzdobu i catering – takže jim peníze po právu patří. A teď se cítí podvedený. „Nejím, nespím, je mi strašně,“ svěřil se. Navíc prý nemůže ani vídat jejich společného sedmiměsíčního syna, Sára mu to prostě zatrhla.
Otec nevěsty Jaroslav má ale jinou verzi: peníze prý patří nevěstě, protože si je „vytancovala“, což navazuje i na starou tradici, která se mezi Romy skutečně dodržuje (dávám vám dolů odkaz na jednu mou závěrečnou absolventskou práci, o které bude ještě řeč). Odmítl je proto dát ženichově rodině s tím, že o jejich použití má rozhodovat jeho dcera. Nu a tak se stalo, že peníze mohly za rozpad vztahu hned první den, který měli dva lidé strávit společně jako manželé. Za mě trochu bizár, ale bohužel asi ne výjimka – a to napříč všemi možnými kulturami.
Redový tanec má více podob
Ale vraťme se ještě k tomu redovému tanci. On totiž může vypadat různě. Tohle jsou vyjádření přímých účastníků romské svatby z absolventské práce Martiny Křížové.
„První, nejdůležitější tanec byl redový. Tam starší (ne nejstarší, ale starší) ženy kolem mě utvořily kruh, svlékly mě ze svatebních šatů a oblékly mi sukni, blůzku a zavázaly šátkem hlavu. To byl obřad očepení. Při tom se zpívalo. Byly to většinou ženy, které už měly děti. Zpívaly se při tom redové písničky, kde se zpívalo, že je nevěsta už začepená. Nezpívalo se jen romsky, ale i česky, začínalo to „Naše mladá nevěsta…“ To zpívali všichni. A očepením se ze mě stala paní. Pak jsem šla tancovat. Potom, když si se mnou všichni zatancovali a vystřídali se, přišel manžel, vzal mě za ruku, vzal peníze a odešli jsme. Ostatní si sedli, hodovali a tancovali dál.“
A po redovém tanci může proběhnout i klasický únos nevěsty, jak popsal ženich: „Ano, to už bylo na konci. Když se vyberou peníze, musím si je vzít a spočítat, a přitom hlídají nevěstu. Jenže já jsem to nějak nestihla, a tak mi je ukradli a šla jsem je hledat do jednoho baru.“
Inu jiný kraj, jiný mrav. A zvyky spojené s romskými svatbami jsou velmi zajímavé. Škoda jen, že jsou dnes už vidět jen málokdy – chybí na ně totiž peníze. Je tedy docela možné, že brzy tahle unikátní kultura upadne úplně do zapomnění.
Autorský text:
