Článek
Tohle je příběh asi 12 let starý, tehdy totiž bylo dceři tři a chodila do školky. Chytla tam spoustu dětských nemocí (ať žije posilování imunity), ale taky roupy. Neměla jsem to za nic tragického. Jako děti jsme je se sestrou taky párkrát měly a vyřešil to vždycky sirup z lékárny.
Volně prodejný sirup není
Hmm, tak změna. Volně prodejného už nic nekoupíte, musíte za doktorkou. Naše se naštěstí spokojila se slovním popisem a stačilo si stavit pro recept. Nemusela jsem se tak s dítětem prodírat přes čekárnu plnou nemocných (znáte to, jdete k doktorovi s rýmičkou a odnesete si angínu).
Jenže ty potvory se pořád vracely. Když jsme s těmihle neřády neúspěšně bojovaly už třetí měsíc, začalo to být divné. S lékařkou jsme prošly i naše domácí návyky, hygienu a podobně, ale ničeho jsme se nedobraly. Naznačila ale, že z naší školky je případů víc, ať se poptám. Tak jsem se poptala.
Všechny děti do jednoho umyvadla
A ukázalo se, že roupy mají v naší třídě snad všichni. Hmm, to už byl problém. Tohle fakt není normální. Jenže řešení jaksi na obzoru nebylo. Učitelky trvaly na tom, že děti si ručičky pravidelně myjí, takže musíme zapátrat doma.
No – myly si je. Ale jak! Nepřišla bych na to, kdyby mě jednoho dne nezavolali víceméně hned po snídani, že si pro ni mám přijít. Přísahám, že ráno byla v pohodě a najednou teplota. No, nevadí. Vypotácela se mi naproti s úplně rudýma očima, ale trvala na tom, že ještě umyje ručičky, že musí. OK, tak umyjeme ručičky. K mému překvapení ale nešla ke kohoutku, ale k umyvadlu s napuštěnou vodou. Opláchla ručky, utřela do ručníku a bylo.
A víte, co? Mně to ani tehdy nedošlo. Popadla jsem ji a šupajdila s ní domů. Rozleželo se mi to až doma. Hned jsem psala do školky e-mail, že takhle to tedy nepůjde. To potom ty roupy můžeme léčit jak chceme, když si je potom děti takhle pěkně předávají přes vodu a ručník. Sice chápu, že chtějí šetřit vodou, ale co je moc, to je moc.
Přišla mi odpověď, že nic takového nedělají a že jsem se musela splést. Ha ha. Vysondovala jsem to u dalších rodičů – když se dětí zeptali, potvrdily jim to samé. A taky to začali řešit. Výsledkem bylo, že když se dcera po 14 dnech do školky vrátila, hned mi „po O“ hlásila, že ruce si mají normálně mýt pod kohoutkem. A roupi se taky brzy odporoučeli. Školka si ale stále trvala na svém, že ona nic.
No nevadí, už jsem se nehádala. Ale kdybyste náhodou řešili podobný problém, mrkněte na to, jak se ve vaší školce dodržuje hygiena. Nikdy totiž nevíte.
