Článek
Naše rodinné návštěvy jsou v poslední době po jisté stránce tak trochu monotónní. Peněz jsme nikdy neměli nazbyt. Jediný, kdo si vydělával a vydělává dobře, byla sestra, která ale má k podpoře rodičů jisté výhrady.
Do kavárny pozve, sušičku nekoupí
Dělá jim taková ta pomyšleníčka – vezme je do kina, zaplatí kavárnu a tak podobně. Prostě to, na co by si jinak sami nezašli. Ale má poměrně striktní pravidla k financování domácnosti. Peníze prostě dávat nebude a hotovo.
Když můžu, tak podpořím
Já to mám trochu jinak. Společenské vyžití v kavárnách je sice fajn, ale já na něj moc zvyklá nejsem. Jestli si někam zajdeme jednou do měsíce, tak je to hodně. Je to ještě takový zvyk z dob, kdy jsme fakt moc peněz neměli. Nevím, přijde mi to jako taková rozmařilost – kafe si uvařím doma a bábovku taky upeču.
Podle mě potřebují rodiče peníze jinde. Před rokem jsem jim tak koupila sušičku na prádlo. Oba mají problémy se zády a to věčné věšení a sundávání prádla ze šňůr byl prostě problém. Při další návštěvě jsme objednali infralampu, protože táta to měl se zády pořád horší a já sama s ní mám super zkušenosti.
O návštěvu později jsme zase zajeli do lékárny a doplnili domácí zásoby, hlavně léků na alergii, neboť začínalo jaro, mamka už měla problémy a alergolog jí vždycky napíše asi jen polovinu toho, co potřebuje. A už přemýšlím, co to bude příště. Mimo jiné dosluhuje trouba a výměnu kotle asi sami také nezaplatí (to ale bude na šetření na delší dobu).
Přijde mi to tak přirozené – nejdřív rodiče podporovali mě, teď zase já je. Manžel k tomu má tedy jisté výhrady, a já se vlastně nedivím. Sami žijeme dost skromně – třeba oblečení nakupujeme ze sekáče a přes 300 korun na tričko nejdu. U bot čekáme na výprodeje a dovolenou kupujeme zásadně v apartmánu, protože o jídlo se vždycky zvládnu postarat (a když si spočítám, kolik by nás stála plná penze, vařím i na té dovolené ráda – koneckonců, vždycky mám do 30 minut hotovo, to ani nestojí za řeč).
Rodiče to mají jinak. Oblečení u nich mívá podstatně dražší cenovky, v lednici se stále drží na můj vkus docela drahé jídlo (třeba hermelín považuju osobně spíše za luxusní jídlo, rozhodně nejde o svačinu na všední den) apod. Argumenty manžela a sestry, kteří říkají, že by prostě měli víc šetřit, a pak by na tyhle potřebné věci měli, chápu. Ale stejně si myslím, že by si nikdy nenašetřili tolik – přece jen mají pořád o dost nižší platy než my. Oba už mají zdravotní problémy a od toho se to celé odvíjí. A já jsem ráda, že můžu pomoct. Prostě to tak mám, jiná už nebudu.
