Článek
A bude to přírodní! Takže jsem se vydala do zahradnictví a přinesla si domů sazeničku máty.
Takovou malou, roztomilou, co vypadala jako bylinkové kotě. Omyl. Člověk by ji hned podrbal pod bradičkou, kdyby nějakou měla. Ale to jsem ještě nevěděla, že jsem si místo milého mazlíčka přinesla domů botanického vetřelce.
Roste a roste – jako z vody
První týden? Krása! Máta rostla, voněla, vypadala jako z Pinterestu. A já ji začala pomaličku uždibovat – do čaje, do limonády, do vody s citronem – zkrátka wellness, jak má vypadat a pěkně BIO k tomu všemu. Ještě jsem se jí omlouvala, když jsem ji střihla. Jenže pak… se to tak nějak rozjelo.
Máta se rozhodla, že má ambice. A ne malé. Nejen že zabrala svůj záhonek, to bych jí ještě odpustila – začala se šířit i do těch dalších. Ale dělala to zákeřně jako šuškanda po sousedství. Nad zemí to vypadalo nevinně. Ale pod zemí? To bylo docela jiné kafe – vysílala totiž tajné výběžky všemi směry. A když jsem si chtěla zasadit bazalku vedle k rajčatům, zjistila jsem, že i tam na mě koukal další mátový výhonek. Brala vodu, prostor, místo i identitu ostatním bylinkám. Meduňka se zhroutila psychicky, tymián to vzdal fyzicky. Ach jo.
I klíště můžete vidět na zahradě radši než mátu, věřte mi :)
A to jsem ještě netušila, že vykořenit mátu je jako hádat se na internetu – náročné, úmorné a vždycky prohrajete. Ale to jsem si ze začátku nepřipouštěla. Jedna mátová rostlinka přece nezvládne terorizovat celou zahradu – to přece není možné. No, zvládla. A s grácií. Dneska už mám podezření, že mi prorostla až pod verandu. Jen čeká, až udělám chybu a otevřu dveře do kuchyně. Pak udělá šup, vyšle jeden ze svých pátravých výhonků a bude tam. Pěkně uzená jako nová paní domu.
Před mátou se radši pojistěte, pořádně
Takže moje rada zní: mátu na zahradě klidně mějte, ale pod zámkem. Ideálně ji zasaďte do květináče, který zakopete do země a ještě ho pojistíte svěcenou vodou. Nebo ještě líp – betonem. Ten květináč prostě pečlivě zabetonujte ze všech stran (nejlíp svrchu) a je to.
Pro mě už je bohužel pozdě. Já teď každý večer sedím na zahradě, usrkávám si mátový čaj – a sleduju, jestli se mi tenhle zákeřný zelený tank náhodou zase nevynořuje někde u plotu. A přemýšlím, jak vysvětlím sousedům, že se máta, kterou jsme láskyplně přejmenovala na Adélu, pomalu a jistě stěhuje k nim. Možná založíme komunitní sdružení „Oběti Menthy“. Nebo aspoň mátový oddíl dobrovolných hasičů. Bude se určitě hodit.
Autorský text, založený na frustraci z přítomnosti jedné nevinné bylinky na jinak pečlivě udržované zahradě.
