Článek
Pokud vím, že by se mi nákup nepříjemně zkomplikoval, jdu od toho. Ona někdy stačí třeba obyčejná kytice (pokladna ji neumí poznat), nedopečené pečivo (opět nesedí váha), alkohol (obsluha stejně musí přijít) nebo prostě jednoduše příliš velký nákup, který se do odkládacího prostoru nevejde.
Zkoušela jsem smlouvat, bez úspěchu
Speciálně onen poslední je leckdy vážně k vzteku. Stačí mít v košíku třeba šest balení vod a limonád a už se samooblužkou nepochodíte. Váhový limit, znáte to (nemám tedy proklepnuté úplně všechny, ale zatím jsem s tímhle množstvím nikde nepochodila). A když si k tomu připočítáte ještě další věci z měsíčního nákupu, vyjde vám, že by ty samoobslužky musely být nejméně třikrát větší.
Rada obsluhy na rozdělení nákupu nepomůže, jak to asi mám udělat, když nejtěžší věci potřebuji mít v košíku dole? Mám si vzít ty košíky dva? Nebo vyskládat lehčí věci, pak je někde bokem dát do tašek, tašky na zem, vyndat vody… Ne, dá to popisovat nebudu, chápete to. Několikrát jsem se snažila personál „ukecat“, aby mi otevřel klasickou pokladnu, ale prý to nejde. No, u velkého nákupu to vždycky šlo. Stačilo ho nechat přepadávat z pultíku, ale manévry okolo toho byly nepěkné, nikomu to nepřeju, fakt ne. A pak to přišlo.
Copak jsem si to k té pokladně asi přinesla? Obsluhu, prosím
Anděl z nebes, tedy vlastně ze supermarketu aneb jak vyzrát na samoobslužnou pokladnu
Stála jsem takhle ve frontě na samooblužky, která se moc nehýbala, protože jedna zpocená prodavačka měla co dělat, aby to všechno stíhala. Jiné pokladny otevřené nebyly, protože se to prý místnímu marketu v tak brzkých ranních hodinách nevyplatí (bylo půl desáté). Kousek od nás byly informace a k nim právě dorazila usměvavá paní s obřím košíkem nákupu. A prý, že chce otevřít klasickou pokladnu. Samozřejmě slyšela onu klasickou odpověď, že to nejde, ale na to měla argument.
Chce prý platit eurem a to na samooblužce nejde. Což je fakt. Obsluha na informacích tedy někoho zavolala a do pěti minut stála paní u klasické pokladny a vesele vykládala zboží na pult. Za ní se hned samozřejmě nahrnuli další, i když proti tomu paní pokladní nesměle protestovala. Nu, já se jim nedivím, nicméně už jsem byla kousek od konce fronty, tak jsem nijak nespěchala. Dneska to se samooblužkou zvládnu.
Ale počkejte, to ještě není konec. Paní nakonec eurem nezaplatila. Pronesla něco o tom, že sice platit chtěla, ale že si nakonec vzpomněla, že má v peněžence dost českých, kterých se potřebuje zbavit. A bylo to. Vážně mazané, což? Tak jsem si to s dovolením půjčila a už párkrát úspěšně použila. Zatím mi to prochází, když samooblužky s eurem neumí. Ale podle mě je to jen otázka času. Tak snad to ještě chvíli potrvá.
Autorský text
