Článek
Seriál Arkádie je zatím nejdražší televizní projekt v historii Nizozemska (spolupracovalo na něm s Belgií a s Německem). Tvůrci se nechali inspirovat čínským systémem sociálního kreditu i praktikami obávané východoněmecké Stasi a rozhodně tam bylo i něco z legendárního Orwella. Výsledkem je drsná dystopie, kde platí jasné heslo: „Dostaneš, co si zasloužíš.“
Kamery na každém kroku
Už na počátku jsou karty rozdané poměrně jasně. Každý obyvatel je sledován bezpečnostními službami Štít a Hledí. A díky implantovanému čipu je prakticky nemožné spáchat zločin, i kdybyste se sebevíc snažili – systém prostě ví všechno (nebo si to alespoň myslí, ale to už bych moc předbíhala).
Obyvatelé si mohou vyšlapat lepší budoucnost získáváním občanských bodů za loajalitu. Kdo ale přestane poslouchat, stane se „Nevěrným“. Nad tím vším bdí Opatrovnice (v originále Voogd, francouzsky Gardienne, takže bych to spíš přeložila jako strážkyně – ale budiž).
Krematorium Hofheide
Brutalismus a retro budoucnost
Aby atmosféra působila co nejvíc tísnivě, tvůrci vsadili na retro-futuristický styl osmdesátek – kombinaci poněkud zastaralých technologií a zároveň high-tech vychytávek. Takže tu uvidíte kazetové magnetofony i stará auta ze 70. až 90. let, jenže s futuristickými úpravami. Třeba i zakoupený Bentley dostal na čas úplně nový vzhled (ale přitom působil opřirozeně, to musím uznat).
Logo Arkádie je šestiúhelník rozdělený na šest trojúhelníků – tvořící písmeno „A“. Na modré vlajce se skví tento znak a heslo „Je krijgt wat je verdient“. V překladu to znamená: „Dostanete, co si zasloužíte.“ Fráze, která v tomhle světě působí spíš hrozivě než spravedlivě. Zvlášť, když je všem občanům pravidelně připomínána rozhlasem i jinak.
Dystopie, kde dobro nemá jistotu
Seriál se vymyká i tím, že tady žádná idylka opravdu nečeká. Postavy v hlavních rolích umírají jedna za druhou a divák jen nevěřícně kouká. Nebudu prozrazovat víc, byla by to škoda. Ale o napětí a zvraty tam opravdu není nouze. A ne všechno dostanete hned naservírované přímo – občas budete muset trochu přemýšlet, nebo si prostě počkat. I to mám na seriálech ráda. Stejně jako různorodost postav, což tady rozhodně je. A černá nebývá vždycky černá – naopak.
Seriál si můžete pustit přes iVysílání České televize, kde jsou obě řady zatím volně ke shlédnutí. Ale doporučuji neotálet, u ČT nikdy nevíte, jak na tom jste. Jak začnou ubývat práva, mizí i díly ke shlédnutí. Už jsem se mockrát spálila u různých dokumentů, byly-li v sérii.
Hrad Groenhoven
Lokace, které stojí za zmínku
Ale zpátky k Arkádii. Absolutně parádní jsou u ní vizuály. Natáčelo se nejen ve studiích LITES ve Vilvoorde, kde vzniklo sídlo Ministerstva vnitřní bezpečnosti, ale také v celé řadě výrazných brutalistních staveb na území Belgie. Beton, ostré tvary, industriální vzhled – a to vše bylo ještě digitálně upravené, aby to opravdu odpovídalo vizi tvůrců. Přidala se patra (samozřejmě pomocí digitálních efektů), nové fasády i detaily, které budovám dodaly chladnou futuristickou tvář.
Fanoušci skutečné architektury si však v Arkádii rozhodně přijdou na své. Tvůrci využili například hrad Groenhoven, původně šlechtické sídlo, ovšem přestavěné do modernější podoby, nebo provinční dům, správní budovu s typickou strohou elegancí poválečné architektury.
K natáčení posloužila i čtvrť Arenawijk, známá svým urbanistickým experimentem z 50. let, a také krematorium Hofheide, minimalistická a přitom působivá stavba zasazená doprostřed přírody, která je považována za jeden z vrcholů současné belgické architektury.
Přehrada Gileppe s vyhlídkovou věží
A nechybí ani monumentální přehrada Gileppe s vyhlídkovou věží, odkud se otevírá pohled na celé údolí, nebo elegantní most a divadlo pod širým nebem ve Vroenhovenu, které spojuje moderní design s historickou pamětí místa.
A nechybí ani kulturní svět – třeba Královské muzeum výtvarných umění v Antverpách, jehož sbírky patří k nejcennějším v Evropě. Třešničkou na dortu je pak ikonický Braemův pavilon, který nese rukopis jednoho z nejvýraznějších belgických architektů 20. století. Jen dostat povolení k natáčení na všech těchto místech musel být husarský kousek.
Stojí Arkádie za shlédnutí? Jednoznačně ano
Dohromady vytvářejí tyhle budovy v seriálu Arkádie perfektní kulisu s nezaměnitelnou mírně ponurou atmosférou. I jen proto stojí za to se na něj podívat. A pokud jste navíc fanoušci sci-fi a dystopických kousků, neměl by vám na seznamu chybět už vůbec. Nějaké mušky by se sice našly (mému manželovi vadila třeba obyčejnost a plochost většiny postav – spolu se na tom ale neshodneme), ale těžko bychom našli seriál, kde nejsou. Mně osobně tam chyběl snad jen větší vhled do fungování celého systému. Jak může být tak nekompromisní, když vám sebere body i za to, že se ne vlastní vinou zraníte a kvůli tomu dočasně nemůžete pracovat? A jak je to možné, že klidně v podstatě na smrt vyhostí ženu ve vysokém stupni těhotenství? Opravdu by byla většinová společnost ochotná něco takového přijmout, i když by se jinak systému podřídila? Takovou diktaturu si ani já neumím představit.
Braemův pavilon
Někomu by se také mohlo stát, že se v seriálu hodně mluví a je tu málo akčních scén. Upřímně – je to díl od dílu. Ale ono i to mluvení má smysl, není tam podle mě jen tak. A nudit se taky nebudete mít kdy. Ale na to ať si každý udělá názor sám. Za sebe bych dala pěkných 8 hvězdiček z deseti – už jen proto, že jde o seriál, nad kterým budete přemýšlet. Koneckonců – tak podobně na něj láká i Česká televize. Není to jednohubka na líné nedělní odpoledne, to ani náhodou. Ana závěr jsem si nechala jeden komentář, který jsem našla na ČSFD. Myslím, že tak nějak shrnuje vše.
„Víra ve vítězství skutečné demokracie, jakkoliv může působit iluzorně, není méně realistická než závěry tzv. akčních filmů. Pozitivní citovost je hodnotou sama o sobě, pokud nenabude na mlhavém, nikam spějícím neurčitém optimismu. Autoritativnost - pokud nejde o vyslovenou diktaturu - dříve nebo později dospěje k hranicím, jež ničí její stabilitu. To může být osudem jak EU, tak NATO, budou-li jako doposud nahrazovat sílu siláctvím a odbornost a sociálnost apriorismy nejrůznějšího druhu. Kladno, pozitivno jsou hodnotou, o níž musíte důsledně bojovat. Jeden každý. Asi takhle je možné číst poselství tohoto fabulačně i dialogicky silného belgicko-nizozemského seriálu.“
Autorský text
