Článek
Miluju kávu. Ve všech podobách, na všechny způsoby a za jakýchkoli okolností. Takže když se mi někdy v říjnu rozbil můj oblíbený kávovar, nesla jsem to těžce. Ale co naplat. Nečekané doplatky za babiččinu LDN a havárie pračky způsobily, že na nový prostě našetřeno nebylo – a půjčit si jsem odmítla. Tak to holt chvíli vydržím s kafíčkem z džezvy. No co, svět se přece nezboří.
Pod stromečkem čekal kávovar
Ale to by nebyl můj manžel, aby se hned nechopil iniciativy. Zpunktoval celé příbuzenstvo a společně se mi složili na pěkný kousek, který umí kafíčko i namlít. Paráda. Vypadal dobře a já byla spokojená. Ale jen do doby, než jsem ho zkusila poprvé zapnout – tedy vlastně zprovoznit, k zapnutí ani nedošlo.
Někdo totiž něco šeredně odflákl u nádržky, takže vám nalitá voda okamžitě protekla na linku, kruci. Zavolala jsem k tomu naše domácí chlapy, aby zapátrali po tom, zda jsem něco při prvním mytí nenamontovala špatně. Jenže, jak se brzy ukázalo, tím to nebylo.
Padly tři osušky (a linka se, přísahám, už i trochu začala krabatit), když konečně uznali, že to fakt asi nebude mýma šikovnýma rukama, ale vadou výrobku. No co, nebudeme si s tím lámat hlavu, zabalíme ho do krabice a po svátcích vrátíme. Co s tím jiného.
Manžel se nevzdával
Jenže můj manžel se nehodlal tak snadno vzdát. Sehnat tenhle dárek mu dalo vážně práci a prostě nesnesl pomyšlení, že by se to nepovedlo. Vytáhl tedy svoje nářadí a začal všechno rozebírat. Marně jsem namítala, že přijdeme o záruku a nikdo nám nevrátí ani peníze. Nakonec jsem se zkroušeně zdekovala a jen poslouchala stále sílící příval sprostých slov. Obhlédnout situaci jsem šla jen ve chvíli, kdy jich bylo nápadně hodně.
Ta myčka za to nemůže
První tiráda patřila prťavému šroubováku, který se zakutálel až do filtru v myčce (protože jmenovaná byla zabudovaná přesně pod místem, kde hoši kávovar opravovali – a na tak triviální úkon, jako bylo zavření dvířek, prostě nikdo nepomyslel). Tehdy jsem odhalila první oběť téhle anabáze – moje vanilkové rohlíčky, které jsem předtím postavila na linku, abych je nabrala na talířek. Jak byly už otevřené a přikryté jen ubrouskem, manžel je vyhodnotil jako vhodnou odstavnou plochu a mrsknul na ně svůj kufřík s udělátky. Z rohlíčků byly drobky. Bezva, budou rumové kuličky. Něco takového mě přece nerozháže, že jo. Jenže tím to teprve začalo.
Další obětí „akce kávovar“ byl náš pes. Tak dlouho se motal okolo úkolem zaujatých pánů, až mu někdo šlápl na ten jeho huňatý ocásek, a on si mi samozřejmě přišel postěžovat. V té chvíli jsem zjistila, že se kávovar na lince podobá už spíš nějakému puzzleti nebo Legu. Hmm, to už asi nikdo dohromady nedá. Ale když dám příští Vánoce manželovi to skutečné, dost možná s tím zaboduju.
Při další návštěvě kuchyně už pomalu nebylo kam šlápnout – nářadí bylo všude. Rozčilovalo mě to neuvěřitelně. Nechtěla jsem nic jiného, než si v klidu sednout ke kafíčku a otevřít si knížku, co jsem dostala k Vánocům. Ale copak to jde, když se z kuchyně ozývalo unisono klení, za které by se nestyděl ani protřelý kamioňák?
Jestli ten kávovar nenecháš, tak se rozvedu
Poslední kapkou ale bylo něco jiného. Mohly za to šroubky. Chápu, že jsou titěrné a rády se rozkutálí, ale krucinál – vyskládat je, pěkně zmazané, na můj sváteční talíř po babičce? A to ještě není všechno. Aby pohroma byla dokonána, je samozřejmě třeba o ten talíř škrtnout tak, aby:
- za A: rozhodil šroubky po celé kuchyni,
- za B: sklouzl z linky a rozbil se na květované střepy.
To jsem viděla v přímém přenosu (že si já blbec toho nevšimla dřív). A to byla poslední kapka. Nejenom, že tady už nějaké čtyři hodiny musím poslouchat něco, co ke sváteční atmosféře rozhodně nepatří, ale navíc ještě tohle. Začala jsem ječet, a že já to umím. Děti o mně říkají, že jsem hodná – ale když zařvu, uklízí i děti od sousedů. A tak jsem zařvala. Na závěr jsem (už zcela uklidněná) dodala, že jestli ten bordel nezmizí do půl hodiny z linky, hledám rozvodové papíry. Bez legrace. Tohle o svátcích fakt trpět nemusím.
Naštěstí to zabralo. Kávovar se dokonce nějak povedlo smontovat dohromady, tak možná s tou reklamací ještě uspějeme. Dám vědět. A na rozvod taky nedošlo, i když to bylo teda tak tak. Ale za ty nervy to vážně nestálo.
