Článek
Ano, přiznávám se bez mučení, udělala jsem chybu. Pěnu na holení používám při úklidu už dlouho. Kdysi jsem si na internetu přečetla, že díky ní se nemlží zrcadla a snadno se čistí kohoutky v koupelně nebo kapky na sprchovém koutu. Bez drhnutí. No vážně – kdo by to řekl, že obyčejná pěna na holení může změnit váš pohled na úklid? Kromě hladkého oholení toho totiž prý zvládne mnohem víc.
Zkusila jsem a potvrzuju
Jsem holka zvědavá, tak jsem to zkusila. Díky pěně by totiž čištění mělo nejenom jít lépe, ale také by měl na čištěných površích zůstat ochranný film, takže je nebudete muset udržovat tak často. Pohádka? No, trochu ano, ale na ta zrcadla to vážně funguje. I kohoutky s ní tedy čistím, ale spíš proto, že už ji mám v ruce kvůli těm zrcadlům, jinak prakticky oproti běžným čističům moc rozdíl nevidím. A že by způsobovala pomalejší usazování kapek ve sprchovém koutě? To jsem si teda nevšimla.
Ale kolem a kolem, má dost výhod na to, abych ji při úklidu do ruky vzala. A zapomněla jsem napsat, že mi k tomu stačí ta úplně nejlevnější, co v drogerii mají. Tuším, že stojí okolo 45 korun, a uklízím s ní určitě dva měsíce, možná trochu déle.
Funguje i na stěny, ale jen na bílé
Tahle fajn věcička vám může pomoct i s odstraněním mastnoty nebo stop po propisce na zdech. Kdo má děti, tomu už víc psát nemusím. Je ale důležité ji použít šetrně, aby nedošlo k poškození povrchu. Ale jinak se toho bát nemusíte. Stačí pěnu protřepat, aplikovat ze vzdálenosti zhruba 10 centimetrů na skvrnu a nechat ji působit 2–3 minuty. A můžete otevřít šampaňské, v tuhle chvíli totiž máte skoro hotovo.
Kdyby mě manžel v koupelně viděl takhle, dost možná by to s ním otřáslo méně než skutečnost. Vypadal na to.
Poté ji stačí jen setřít hadříkem a většina nečistot půjde s ní. Důležité je předejít přílišnému promáčení zdi, takže si vezměte k ruce stopky. Pokud se při telefonátu zapovídáte třeba s kamarádkou, koledujete si o průšvih. Pozor, tento postup není vhodný pro tapety a barevné stěny. Kamarádka to zkusila a z krásné modré má v okolí vypínače spíše šmolkovou (aktuálně přelepeno apartní samolepkou, takže to nakonec vypadá docela k světu).
Pěna se vám bude hodit i na koberce. Je to taky rychlovka. Aplikujte ji na znečištěné místo, nechte chvíli působit a poté skvrnu vydrhněte suchou houbičkou. Ale to jsem se trochu moc rozepsala. Tak zpátky k mému prohřešku.
Nemám, prostě nemám
Na úklid si kupuju levnou pěnu, to je asi jasné. Ta manželova za tři kila kus by se mi pěkně prodražila. Ale co čert nechtěl, před Vánoci skleróza zaúřadovala. Hádáte správně – nekoupila jsem ji. Čert vem kohoutky a sprchu, ty jednou sjedu octem, ale co to zrcadlo? Snad pro jednou manžel nebude (moc) prskat.
Následovala scéna jak z nějakého béčkového rodinného filmu. Otevírám skříňku nad umyvadlem, beru do ruky manželovu pěnu a dobře třepu. Zavírám skříňku se zrcadlem, stříkám – a v tu chvíli se otevírají dveře do koupelny. V nich – jasně, manžel. Jak jinak. Jeho „Ahoj, pusinko,“ ani nestihlo doznít a už se znovu nadechoval. Ehm, zkrátím to. Dostala jsem pěkně vynadáno. Uznávám, že po právu. A doživotně mi asi zůstane cejch vánočního uklízecího cvoka (což fakt nejsem – razím spíš teorii, že když si návštěvy sundají brýle, bude to cajk).
Jo a ještě jsem si utužila kondičku. Manžel se jednoznačně odmítl oholit něčím, co bylo použito na úklid. Chápete? Tak jsem se do té drogerie stejně musela proběhnout. A jako bonus ta pěna ani nebyla v akci, takže žádná tři kila… Ach jo. To mám za to, že poslouchám ty internety. Já bych je prostě všechny zakázala. Víte, co by to lidem ušetřilo starostí?
