Článek
Jde o skvrnu, která se táhne historií opravdu dlouho. Dobrým příkladem budiž to, že Bronxská zoologická zahrada se za tento čin omluvila až v roce 2020.
Považovali ho za dítě, byl už však otcem
Narodil se pravděpodobně v roce 1883, v době, kdy lidé z kolonií čelili asi nejhoršímu období násilí a otrokářství ve své historii. Jeho rodina byla zavražděna během nájezdu na vesnici a Ota byl následně zajat otrokáři. Byl tehdy na lovu, což bylo jeho jediné štěstí – jinak by pravděpodobně skončil také v tratolišti krve. Otrokáři se domnívali, že mají před sebou chlapce, ve skutečnosti byl však Ota Benga otcem už dvou dětí.
Ota Benga
Patřil totiž ke kmeni Pygmejů jménem Mbuti, což vysvětlovalo jeho nízký vzrůst a unikátní vzhled. Jeho okolí zaujaly především do špičky obroušené zuby, které nosil z obřadních důvodů. Možná i proto si ho vyhlédl cestovatel Samuel Verner, který ho na trhu s otroky koupil. Pokud si však myslíte, že mu chtěl dát svobodu, pletete se. Místo toho ho odvezl s sebou do USA, kde měl být součástí výstavy dokumentující „evoluci člověka“. A spolu s ním i několik dalších domorodých obyvatel. Samuel Verner se totiž právě kvůli tomu do Afriky vypravil. Ne všichni lidé tenkrát cestovali za zážitky. A že se podílí na něčem tak ostudném, jako byla ona zmíněná výstava? Doba tehdy byla jiná a jemu vůbec nepřišlo, že dělá něco nepatřičného. Naopak, chtěl tímto způsobem podpořit vědu a poznání lidí.
Nepřekvapí tedy, že byl na oné akci Ota prezentován jako důkaz primitivního vývoje, což tehdejší diváci považovali za velmi fascinující. A stejně tak se jim líbily jeho zvláštní zuby a zakrslý vzhled. Něco takového se prostě jen tak nevidí.
Ota Benga a další Afričané na výstavě
Z výstavy až do zoo
Po skončení výstavy mohl Ota odcestovat zpět do Afriky – dostal stejnou nabídku jako ostatní odvezení otroci, ale on se rozhodl zůstat v USA. Těžko říct, co ho k tomu vedlo. Možná si myslel, že by mu pozornost lidí mohla nějak prospět, že by z ní mohl něco vytěžit. Anebo už prostě věděl, že se nemá kam a ke komu vrátit, tak se rozhodl risknout to pěkně od píky v nové zemi.
Verner se mu v tom snažil pomoci a sehnal mu práci v zoo v Bronxu. Najali ho tam jako ošetřovatele. Ředitel zoo si však všiml, že Ota přitahuje více pozornosti než samotná zvířata – kam šel, tam za ním chodily davy lidí. A to i přesto, že už nebyl oblečen „po divošsku“, ale v docela obyčejném pracovním mundúru. Rozhodl se ho proto přeměnit na „exponát“. Ale pokud si myslíte, že tentokrát na své slávě Ota nějak vydělal, opět se mýlíte. Měl pouze zajištěné jídlo a přístřeší, ale žádný plat – podobně jako ostatní zvířata. Když si navíc vytvořil přátelství s orangutanem Dohongem (značně ochočeným zvířetem, s nímž se prý dalo i docela slušně domluvit), vedení zoo ho umístilo do stejné klece, čímž z něj udělalo „unikátní atrakci“.
Ota Benga v zoo
Marná snaha o obyčejný život
Ne všem lidem se však takové chování zamlouvalo. Naštěstí. Po zásahu reverenda Jamese M. Gordona získal Ota možnost vzdělání a také práci v továrně. Opravdu se snažil začlenit – nechal si mimo jiné upravit i své zuby, aby tolik nevyčníval mezi ostatními lidmi. Ani přesto se mu však nejspíš nedařilo tak, jak si představoval. Proto zatoužil po návratu do rodné Afriky. K jeho velké smůle však přesně v té době vypukla první světová válka a cestování bylo znemožněno. Tato frustrace ho nakonec dovedla k zoufalému činu. Dne 2. března 1916 si Ota Benga vzal život.
A rozhodl se to tehdy udělat se vší parádou. Půjčil si pistoli – na tom by ještě nic unikátního nebylo. Ovšem rozhodl se zemřít jako Pygmej, ne jako nějaký průměrný obyvatel USA, jak se tehdy nejspíš vnímal. Proto si odlepil své falešné zuby, nanosil materiál na rituální pygmejský oheň a v jeho velkolepé záři se střelil do srdce. Alespoň symbolicky se tak do své milované Afriky přece jen dostal.
Definitivní tečku za celým příběhem však bylo možné udělat teprve nedávno. Bronxská zoo se totiž za své jednání omluvila až po 114 letech, v roce 2020.
