Článek
Jenže ne vždy je to tak velký problém, jak z toho někteří dělají. Anebo naopak může být situace mnohem vážnější. O tom mě přesvědčil i můj veterinář.
Vědecký termín je koprofagie
Pokud byste se o podobném chování bavili s veterinářem, pravděpodobně by použil termín koprofagie. Ano, pojídání výkalů se opravdu odborně nazývá takto vznešeně (a je přitom jedno, zda jde o výkaly vlastní, nebo cizí). Zatímco lidé považují toto chování za nechutné, pro psy to zdaleka tak není.
Proč psi jedí výkaly?
Jedním z hlavních důvodů může být zdravotní problém. Stručně řečeno – trávicí systém vašeho mazlíčka nefunguje správně, a proto se snaží doplnit živiny jiným způsobem. Typické je to například při poruše slinivky břišní. Pokud pes nemá dostatek enzymů potřebných pro trávení, hledá je jinde.
Dalším možným důvodem je nevyvážená strava. Pokud psa krmíte převážně suchým krmivem (granulemi), může mu chybět dostatek trávicích enzymů. Pes pak hledá alternativní zdroje, což často znamená konzumaci výkalů. Úpravou stravy se však tento problém obvykle vyřeší.
Žere výkaly? Možná pochází z množírny
Tohle všechno jsme si předem nastudovaly, než jsme zamířily k veterináři – já, moje sestřenice a její nové štěně retrívra. Kdyby to bylo moje štěně, byla bych s ním u veterináře hned po příchodu domů, ale každý to má jinak. Vždyť přece vypadal zdravě, tak proč někam jezdit a platit, že?
Jakmile jsme veterináři popsaly problém (a on mezitím štěně prohlížel), bylo vidět, že se mračí čím dál víc. „To máte za to, že si berete psa z množírny. Takovým lidem bych nejradši pracky ustřelil,“ pronesl. Ukázalo se, že pejsek není zdaleka tak zdravý, jak vypadal.
Pojídání výkalů s tím sice přímo nesouviselo, ale důvod byl jiný. Psi z množíren často tráví čas zavření v klecích, kde se nudí a pojídání výkalů (nebo čehokoli jiného, co mají v dosahu) jim slouží jako zábava. Takové chování se pak odnaučuje jen velmi těžko.
Trik množíren – přímý odběr
Sestřenice bohužel naletěla na nový trik množíren. Tentokrát nešlo o předání štěněte na parkovišti, ale přímo doma. Nebylo jí divné, že štěně zůstalo se svou matkou jako poslední – sourozence si už prý odvezli jiní zájemci. Veterinář jí vysvětlil, že takto to chodí běžně. Množitelé si půjčí byt, přivezou psy na chvíli tam, předají štěně zájemcům a fena se vrací zpět do množírny.
Dejte si na to, prosím, pozor. Nebo vybírejte psa jako my. Rodinu, která měla štěňata, jsme navštívili nejméně čtyřikrát, než si na nás pejsek zvykl. Domů jsme si ho vzali až potom. Jak si někdo může odnést zvíře napoprvé a hned ho vytrhnout z jeho prostředí prostě nechápu. Ale možná jsem divná já, kdo ví.