Článek
Děti a alkohol – taky máme v okolí nějaký pěkný příběh? Tak já jeden přidám. Když měl syn asi půl roku do osmnácti, začal si tak nějak myslet, že už je asi dospělý a začalo to. Cíga, chlast a lehké děvy… no dobře, to poslední asi ne (doufám), ale jinak se do toho pěkně opřel. Ne nějak často, ale když už, tak pořádně.
Cestou ze školy to vzal z gruntu
Abych vysvětlila – učí se na železničáře, letos končí. Domů se tedy vrací tím samým vlakem a s těmi samými lidmi, které dostává i v rámci praxí. Jeden by tak řekl, že se na domácí půdě bude chovat slušně. Ale ne.
Raz to pořádně přehnal. Důkladně prý zgrcal půlku vagónu (jak to dodnes hrdě vypráví) a vysloužil si tak vyhození o zastávku dřív od svého mistra. Tak těm, co je učí, ale nejsou to učitelé, říkají. Domů se nějak doplazil a u toho celkem vystřízlivěl (a já byla fakt vděčná, že onen mistr nezavolal na sociálku, to bychom měli hodně co vysvětlovat).
V pondělí šel do školy s pěkně svěšeným ocasem. Proto jsem nechápala tu dobrou náladu po návratu. Ale jasně, že se mi hned pochlubil.
„Jseš fakt borec, kámo,“ slyšel od mistrů
Výchova školou se totiž nějak nekonala. Mému zlatíčku se totiž naopak podařilo celou školu pobavit. Zaprvé tohle extempore provedl v push-pullu (snad se to tak píše). To je extra poruchová jednotka, kterou železničáři fakt, ale fakt nemusí. Zamrzá to, prší do toho a když to zapřáhnete za dieselovou lokomotivu, každou chvíli do někde scípne a nabere zpoždění.
No a v tom push-pullu jel nejneoblíbenější mistr ze všech. Ten jako jediný našeho mladého svrznul – ostatní ho naopak pochválili, a to prý včetně dalších mistrů. „Ty jsi zeblil push-pull a toho naštvaného pitomce? Tak to jsi fakt borec, kámo, to se ti povedlo.“ No, tak výchova se nekonala. Jen to, co jsme zvládli doma. Naštěstí se relativně brzy synek uklidnil a na své oficiální osmnáctiny si pak dal jen jednu poctivou štamprli. Dodávám, že dědečkovy poctivé domácí slivovice. A bylo mu pak blbě až do večera. Haha.
