Článek
Když byste v našem útulku hledali ty nejvíc mazlivé kočky, byl by Otík na prvním místě. Ale ten, kdo ho vidí poprvé, bývá zprvu trochu zaražený. Valí se na něj totiž obří mourko-bílý plyšák. Ale tak nějak zvláštně. Má totiž jen tři nožky, ale i tak mu to skáče o sto šest (i když potom se ze všeho nejradši rozvalí na gauči a nechává se hladit až do omrzení). A jako bonus mu ještě chybí ocásek.
Za 5 minut 12 – bylo to těsně
Pro tohohle klučíka si naše útulková andělka jela ve tři ráno. Studenta, vracející se z nějakého mejdanu (ale naštěstí ještě dostatečně střízlivého) zaujal divný nářek, linoucí se po jinak mrtvolně tiché ulici. Zalarmoval proto městskou policii. Ta dorazila na místo, zdroj nářku vypátrala a zavolala andělku. O chlupáčovi, zamotaném v polorozpadlém plotě, si mohli myslet ledacos, ale kočku by v tom poznal jen hodně dobrý znalec zvířat. Přesto to kočka byla – respektive kocour. Bylo na něm víc chlupů než čehokoli jiného.
Packu měl zamotanou v plotě a podle zjevu a celkového vysílení už tam nějakou dobu musel být. Čičoun byl vyproštěn, naložen do auta a dovezen k veterináři. V autě se kupodivu uklidnil, asi věděl, že mu konečně dorazila pomoc. A veterinář se zhrozil.
Bylo to vážně jen tak tak
Na kočky z ulice je zvyklý, ale takhle byla obzvlášť zubožená. Na Otíkovi, jak jsme ho později pojmenovali, se dala spočítat každá kost. Packa byla ošklivě pohmožděná a jako bonus (kromě spousty oděrek a roztrženého ucha) si přinesl ještě zlomený ocásek. Bojoval ze všech sil, ale ty mu na všechno nestačily. Boj o život vyhrál, ale musel se vzdát packy a ocasu. Ty mu postupně veterinář musel amputovat.
Lidé ho slyšeli, ale ignorovali
Andělka se vybavila fotografií kocoura a jala se v dotyčném bloku pátrat. Neviděl někdo tuhle kočku, netuší, čí by mohla být? A nestačila se divit. „Jo, ta je toulavá, už tu nějakou dobu nebyla. Asi ji něco přejelo.“ A ukázalo se, že lidé slyšeli i ten nářek. Potvrdili jí to nejméně dva. Otík musel naříkat několik dní – je to něco, co nepřeslechnete. Ale oni si mysleli, že jim tam asi řádí potkani nebo co a nikoho nenapadlo se jít po zdroji zvuku podívat.
Veterinář pak celý příběh složil nějak takto: Otíka asi někde na pár dní zavřeli – asi ve sklepě. Chceme věřit tomu, že omylem, ale už jsme bohužel viděli i opak. Ale třeba se jen opravdu někam zaběhl. Proto byl tak zesláblý. A když se konečně dostal ven, byl tak zmatený, že se chytil do plotu. A trvalo pár dní, než se k němu dostala pomoc, přitom skoro zemřel hlady. A přitom stačilo tak málo. Jen aby si lidé víc všímali toho, co se děje okolo nich. Jinak tu jedna vážně super kočka už taky nemusela být.
