Článek
Víte, jsou to takové ty hlášky, které sice zní lehce vtipně, ale když už je slyšíte po milionté, už jsou spíše otravné. Schválně – také jste někdy odpověděli na dotaz prodavačky, jestli chcete účtenku, oním obligátním: „Ne, děkuji, stejně mi to nikdo nezaplatí?“ Tak věřte, že už jste ten nejméně padesátý a pokud se na vás prodavačka usmála, nebylo to kvůli vašemu šarmu, ale spíš ze zoufalství.
Oni to nemyslí zle
Na školení jsme si onehdy o takových větách povídali. Čas od času se samozřejmě najdou lidé, kteří se snaží být třeskutě vtipní, nebo si sami o sobě myslí, že jsou neodolatelní, ale většině těch, co s vámi konverzují, jde o úplně něco jiného.
Snaží se prostě jen zapříst řeč a udělat z nákupu něco trochu osobnějšího, než jen ukládání zboží do vozíku a pak na pokladní pás (i tady se samozřejmě najdou výjimky – poznáte je podle toho, že zásadně zdraví na půl pusy nebo vůbec a když to jde, mizí na samoobslužku). No a pak prostě plácnou to, co je napadne jako první. A dost často to bývá věta, kterou už prostě někde slyšeli. Typicky pokud třeba zlobí pokladna, padají hlášky o tom, že dneska to určitě bude zadarmo atd.
Nejotravnější větu beru s nadhledem
Ano, já tohle všechno chápu a když jsem ještě v obchodě pracovala, snažila jsem se nic z toho nebrat osobně (ani ty přisprostlé patrony, kteří se na vás snaží vykompenzovat všechny svoje mindráky – ty jsem spíš v duchu litovala). Občas jsem si dělala čárky, kolikrát za den tu či onu větu uslyším. A taky jsem si vytvářela šikovné odpovědi – ne nějaké odseknutí nebo nucený úsměv, ale něco, co donutí lidi se možná trochu zamyslet.
Moje absolutně nejotravnější věta, nad kterou kroutím hlavou dodnes, je tahle: „Vy tu pracujete?“ Zhusta bývá položená tehdy, když na sobě máte firemní tričko a skládáte zboží do regálu. Čím se ti lidé dívají, nebo co si myslí, nechápu. Asi je jim hloupé hned na vás vybalit otázku, nevím.
Nicméně na tuhle větu jsem se naučila odpovídat takhle: „Ne, já jsem jen velký fanoušek, co potřebujete?“ Vtipné na tom bylo, že většina lidí se vážně zarazila – někteří se doslova plácli přes pusu a uznali, že to byla „fakt blbá otázka.“ Sice jsem se setkala i s lidmi, kteří se mě ptali, jestli jako nemůžu odpovědět normálně, ale tam se dostáváme k těm zamindrákovaným, a to už jsem psala výš.
Funguje to i doma
A věřili byste, že podobné věty mívají i návštěvy? Nevím, jestli ty naše jsou nějaké divné, ale když jsou u nás poprvé, často padá otázka: „Máte tady záchod?“ Ano, neptají se kde – ale zda. Ach jo. I na to jsem se ale naučila odpovídat s legráckou na pozadí: „Ne, děláme to do hrnců,“ křením se a vzápětí ukazuju správné místo. Bývá z toho docela zábavná konverzace. Jo a copyright na to nemám, takže jestli si to chcete půjčit, tak klidně, budu jenom ráda. Ona trocha smíchu nikdy neuškodí a mám mnohem raději, když se na sebe lidi smějí než naopak.
