Článek
Určitě to taky znáte, pokud máte děti v odpovídajícím školním věku. V případě, že máte doma premianty, kteří by se chtěli dostat na nejvyhlášenější školy v okolí, musí prostě drilovat. Klidně už od podzimu (někteří i dřív). Jeden rok se jim tedy smrskne na neustálé učení, doučování a plnění pracovních úloh. Moderní otročinu si tedy představuju zhruba takhle – a nebudu to podporovat.
Když na to nemají, stejně to nedají
Taky znáte tenhle argument? Ten, že kdo se musí na přijímačky drilovat, na tu školu stejně nemá a vyletí? No, není to tak úplně pravda – vidím to u starších dětí svých kamarádek. A naopak ti, kteří spoléhali na to, že mají přece ve škole „samé“ a přijímačky budou brnkačka, se mnohdy se zlou potázali. Ne že by dítě šlo rovnou na učňák, ale ten vysněný gympl nebo obchodka v okolí to nebyl ani náhodou.
Peníze, peníze a zase peníze
Abych nezapomněla – nejde to bez peněz. Všechno se dneska platí. Ano, dítě si sice může cermatovské testy z minulých ročníků dělat samo doma, jenže pokud mu ani rodič nedokáže poradit s chybami nebo mu neumí zvýšit produktivitu (tedy aby za směšně krátký čas stihlo co nejvíce úloh), stejně si budete muset zaplatit profíka. A to jsou dneska pěkně mastné částky.
A pořád jsme u tohoto drilování a učení, prakticky rok v kuse. A víte co? Doma jsme řekli ne. Tuhle mašinerii podporovat nebudeme. Vyplatí se to jak dceři, tak nám.
Když všeobecné, tak soukromé
Taky měla vyhlédnutý vyhlášený gympl. A pak jsme zjistili, co všechno museli podstoupit ti, co se tam dostali. Tehdy jsem cítila prostě pocit zmaru – rok života v háji, a to doslova. A proboha, proč? Protože jsou dnešní testy postavené tak, že běžně se k takovému učivu na státní škole žák vůbec nedostane, takže v nich uspěje jen ten, kdo si to nadriluje předem? Takže můžete být premiant, ale pokud nejste zrovna Einstein, bude vám to na houby.
A pak jsme to vymysleli. Máme tu v okolí další vyhlášený gympl. Soukromý. S pěkně mastným školným (ale s možností značné úlevy při dobrých známkách). A víte co? Spočítali jsme si, že první dva roky bychom v případě plného školného zaplatili dohromady stejně jako za všechny ty přípravné testy, které bychom jinak dceři museli platit kvůli tomu, aby se dostala na ten klasický, neplacený.
Že je to dobré rozhodnutí, se mi potvrdilo před pár dny, kdy na škole dělali cvičné testy. Patřila k nejlepším, přesto neměla třeba z matematiky ani polovinu bodů. Hodně jejích spolužáků to demotivovalo – nebo naopak nabudilo takovým stylem, že silně pochybuju o tom, že půjdou do přijímaček vůbec někdy spát, protože budou počítat, počítat a počítat.
Dcera se musí samozřejmě zlepšit taky – ale stačí jí pár bodů navíc, což by měla bez potíží dát. Počítám, že to dotáhne na tom učivu, které v testu bylo, ale které ve škole ještě nebrali (ale určitě to do přijímaček stihnou, jak jsme byli ujištěni). Pak bude s bodovým průměrem v klidu. Na ten soukromý gympl ji vezmou. Navíc tam polovina výuky probíhá v angličtině, což na státní škole nenajdete ani náhodou. A za to se, podle mě, taky vyplatí si připlatit. Už vyhrává konverzační soutěže – tak proč by se nemohla přirozeně posunout dál během toho, co stejně dělat musí?
Samozřejmě chápu, že takovou volbu nemohou nebo nechtějí udělat všichni. Ale já nebudu brát dceři rok dětství jen proto, že si někdo udělal z přijímacích testů pořádný byznys. To radši budu následující léta jíst chleba s hořčicí, když to jinak nepůjde.
