Článek
Čekali jsme na perónu – já, maminka s asi čtyřletou holčičkou a ještě pár dalších lidí. Vlak měl přijet tak za pět minut, takže pohodička (jo a bez zpoždění, to je důležité).
A mami, k čemu je…?
Holčička byla trochu jako z hadích ocásků – všechno ji zajímalo a neunikla jí ani bílá barva v kolejišti. Respektive bílá textilie (teď už tedy díky různé špíně úplně ne). A hned ji zajímalo, co to je. Maminka však nevěděla. Tak jsem se nabídla. Syn se učí na železnici, tak tyhle věci ráda posílám dál.
„Chceš vědět, k čemu to je?“zeptala jsem se. A když to pískle radostně pokývalo hlavou a popoběhlo, pokračovala jsem: „To je kvůli oleji a dalším věcem, kterými se mažou mašinky, aby dobře jezdily. Nekape to po tom na zem. Jednou za čas se tenhle kus látky vymění a je zase čisto.“ Malá se chtěla ještě na něco zeptat, ale nedostala možnost.

Žádné zdrobněliny, prosím
„Neříkejte mojí dceři mašinka, když je to vlak,“ ozvala se maminka.
„No, tak dobře,“ zarazilo mě. „Můj syn teda taky říká mašinka, a to už je puberťák a učí se na železničáře.“
„Je to vlak, zdrobněliny nepoužíváme.“
„Dobře, to jsem nevěděla,“ omluvila jsem se, ale nedalo mi to. Malá se už na nic nezeptala, asi ji to taky zaskočilo. Pozorovala jsem je. Jmenovala se Rozálie – a tak ji maminka taky oslovovala. Žádné zdrobněliny jsem vážně neslyšela.
Jako uznávám, že některé jsou hrozné (když mi na veterině řeknou, že mi pošlou potvrzení na mejlíček, kroutí se mi ponožky), ale nevím, nějak to k dětství podle mě patří.
A když už jsme u toho, neměla by jí ta malá říkat spíš mámo než mami? A co si vlastně ta paní myslí? Že malá Rozálie nikdy nedostane žádnou přezdívku? Chudák. Ve školce to možná ještě uhádá, od školy už podle mě těžko (pokud nebude moc prudérní a aktivní rodič – a děti ji budou mít stejně na háku).
Přiznám se, že mně se taky nelíbilo, že se moje jméno Jana používá jen když něco provedu. Ale asi ve dvanácti jsem se proti tomu ohradila a rodiče uznali, že mám pravdu. Takže když jsem něco provedla, byla jsem Janina. Ale to, co předvedla ona paní, mi teď přijde uhozené. Co vám?