Článek
Věděli jste například, že původně měla skončit ve šrotu? Vznikla totiž u příležitosti Světové výstavy v roce 1889, která připomínala sté výročí Velké francouzské revoluce. Slavný inženýr Gustave Eiffel ji tehdy navrhl a postavil jako symbol pokroku a moderní techniky. Jenže – její životnost byla úředně stanovena na dvacet let. Po roce 1909 měla být rozebrána a prodána na železo.
Nelíbila se, teď na ni nedají dopustit
Proti věži se tehdy bouřila i část pařížské umělecké scény. Spisovatelé a malíři ji nazývali „železným monstrem“, které hyzdí panorama města. Nakonec ji ale zachránila její praktičnost – využívala se jako rádiová stanice a díky tomu ji nakonec Pařížané přece jen vzali na milost.
Asi nejspecifičtěji k ní přistupoval spisovatel Guy de Maupassant. Ten velmi rád vysedával v restauraci u Eiffelovy věže – ale ne proto, že by ji tolik obdivoval. Naopak, dělal to jednoduše proto, že to bylo jediné místo, odkud ji neviděl.
Tajné „hnízdo“ v srdci věže
Dnes o tom ví málokdo, krátce po otevření věže šlo však o menší skandál. Mohl za něj konstruktér Gustave Eiffel, který si uprostřed samotné věže vybudoval svůj vlastní soukromý pokoj. Bohatí měšťané si něco podobného pochopitelně nechtěli nechat líbit. Nabízeli mu proto i tučné sumy, jejichž prostřednictvím si chtěli tuto „oázu klidu nad Paříží“ pronajmout. Eiffel byl však rezolutní. Návštěvy zde sice přijímal, přes noc tu však nenechal nikoho.
Věděli jste, že mezi významné návštěvníky patřil mimo jiné i Thomas Alva Edison?
Stále stejná Eiffelovka? Ale vůbec ne…
Od svého vzniku byla tahle kráska přebarvena už šestkrát, a to od červené až po okrově žlutou. A docela jinak vypadá také v noci. Osvětluje ji více než 20 000 žárovek. V zimě od soumraku do jedné hodiny ráno, v létě pak ještě o jednu hodinu déle. Dostat může třeba i vzhled francouzské trikolóry, když je třeba!
I Mata Hari…
Za tohle sice naše železná dáma úplně nemohla, nicméně právě na jejím rozhlasovém vysílači byla zachycena zpráva, obsahující jméno této údajné špionky a orientální tanečnice v jedné osobě. Život Mata Hari následně skončil na francouzském zámečku Vincennes.
Noční fotografie jen pod pokutou
Už jste někdy platili pokutu za zveřejnění fotografie? U Eiffelovy věže se to snadno může stát. Stačí ji vyfotit v noci. Jakékoliv komerční zveřejnění takových fotografií si musíte předem domluvit u společnosti SNTE (Société Nouvelle d´Exploitation de la Tour Eiffel) a zaplatit příslušnou částku za copyright. Jinak by se vám mohl výlet do Paříže pěkně prodražit. Vysvětlení je prosté – samotná Eiffelovka už je v public domain, osvětlení však ne.
Samotná věž, dokončená v roce 1889, totiž po uplynutí ochranné lhůty (70 let po smrti Gustava Eiffela v roce 1923) vstoupila do veřejného vlastnictví, jak se to v podobných případech běžně stává. To znamená, že fotografie denního osvětlení lze používat bez omezení.
Osvětlení věže instalované v roce 1985 (tzv. zlaté osvětlení, třpytky, maják) je však stále ještě považováno za autorské dílo, které je chráněno autorským právem. Nu a tam už je to s fotografováním horší.
Média někdy tvrdí, že se to vztahuje i na běžné turisty, ale to je jen lovení senzací. Soukromé (nekomerční) fotografování a sdílení nočních snímků je legální a běžně tolerované. Na svůj osobní Instagram si tedy fotky z dovolené klidně dejte, není to problém.
Tady se o publikační práva starat nemusím, jde totiž o repliku Eiffelovky v Las Vegas. Jinak bych si noční fotky ale raději rozmyslela
Pokud však snímky využijete komerčně, je třeba získat předchozí svolení od společnosti SETE a případně uhradit licenční poplatek. A měli byste vědět i to, že francouzská právní doktrína také umožňuje tzv. „de minimis“ použití. Jde o případy, kdy je osvětlená věž spíše doplňkem snímku (např. panoráma Paříže). V takovém případě se ochrana autorských práv neuplatňuje.
Zdroj: Autorský text,
https://www.toureiffel.paris/en/the-monument/history
https://www.eiffelguidedtours.com/blog/mind-blowing-facts-and-figures-about-the-eiffel-tower
https://www.history.com/articles/eiffel-tower-survival
Paříž inspirace na cesty, Lingea, 2013
