Článek
Zkušenější fantasy harcovníci si pak určitě vzpomenou na Sapkowského, který v sáze o Zaklínači pojal Sněhurčin příběh skutečně originálním způsobem. Jenže jak to tak vypadá, za pohádkovou kulisou se podle historiků může skrývat mnohem temnější skutečnost. A ta rozhodně nemá s dětským čtením mnoho společného.
Skutečná dívka, skutečný příběh
Vše se údajně začalo psát v 16. století. Předlohou pro křehkou Sněhurku měla být Margaretha von Waldeck (1533–1554) – krásná fríská šlechtična (dcera hraběte Filipa IV. Waldeck‐Wildungen a jeho první manželky Margaret Cirksena). Její otec vlastnil měděné doly v oblasti Bergfreiheit. Právě tam pracovaly i děti – často vychrtlé, zakrslé a nemocné z těžké dřiny. A vypadá to, že právě ony mohly být předobrazem trpaslíků, kteří v pohádce těží zlato v dolech (jen se po „šichtě“ opravdu nevracely do útulné chaloupky, kde jim vařila krásná děva).
Margaretina macecha Katharina von Hatzfeldt
Ale tím veškeré podobnosti rozhodně nekončí. V šesti letech totiž dostala macechu, když její vlastní matka zemřela (šlo o Katharinu von Hatzfeldt). A když bylo Margaretě šestnáct, macecha ji poslala pryč z domova. Sice ji nenařídila přímo zavraždit, jak se později v pohádce vypráví, ale ani tak to rozhodně nebylo nijak záviděníhodné. Dívka se ocitla v exilu v Nizozemí na dvoře Marie Uherské a její cesta prý vedla přes pohoří Siebengebirge, tedy „Sedm hor“. Také v tom vidíte tu symboliku? Tak pokračujeme.
Láska a záhadná smrt
Margaretha se na dvoře dostala do blízkosti španělského prince Filipa II., pozdějšího krále. Toho, kterému říkali El prudente, alias Moudrý. Kdo ví proč, když většinu času na trůně proválčil a rozhodně ne vždy vítězně – na svém kontě má například největší porážku španělské flotily v dějinách při neúspěšné invazi do Anglie (znát ho můžete jako muže spojeného se zničením Neporazitelné armády). A právě do tohohle krasavce se podle dobových záznamů Margaretha zamilovala (a on k ní také nebyl lhostejný, a to především kvůli její vyhlášené kráse) – a to byl problém.
Marie Uherská, na jejímž dvoře se mladá dívka zamilovala i zemřela
Nejvyšším kruhům totiž takový vztah nevoněl – mimo jiné i proto, že ona byla luteránka a on katolík. Naštěstí se vše brzy „vyřešilo“ – Margaretha zemřela na záhadnou nemoc ve 21 letech. Není divu, že se proto brzy začaly šířit řeči, že dívka byla otrávena. A to nejspíš na příkaz rozzuřeného panovníka – císaře Svaté říše římské Karla V., tedy Filipova otce. Otrávené jablko z pohádky tak mohlo být jen zástupným symbolem pro skutečnou otravu mladé šlechtičny. Mimochodem – macecha je v tomto případě docela z obliga, zemřela totiž už v roce 1546.
A kde se vzalo ono kouzelné zrcadlo, které na Sněhurku „donášelo“? Ví se, že německý region Lohr (který přímo sousedil s Waldeckem), byl výrobou unikátních zrcadel pověstný. Říkalo se o nich, že nikdy nelžou a dokážou ukázat člověka takového, jaký je. Je tedy docela možné, že si bratři Grimmové prostě vypůjčili reálie z obou regionů a znovu je spojili v jednom jedinečném příběhu, který si vyprávíme dodnes.
Margaretha von Waldeck na dochované fresce
Pohádka, která má temné kořeny
Německý historik Eckhard Sander, autor knihy Schneewittchen: Märchen oder Wahrheit? (Sněhurka: pohádka nebo pravda?), je přesvědčený, že právě Margarethin život inspiroval bratry Grimmovy k vytvoření jedné z nejslavnějších pohádek světa. Není sice jisté, zda o ní někdy slyšeli – ale uznejte, že řada motivů se opravdu shoduje. A i když přímý důkaz neexistuje, souhra okolností je víc než nápadná.
Bratři Grimmové s předlohami nakládali po svém
Ať už je to pravda, nebo jen legenda, jedna věc je jistá: pohádky nejsou vždy jen nevinnými příběhy na dobrou noc. A už vůbec nemusí být určeny pro děti (to až moderní doba řadu z nich zjednodušila natolik, že se z nich mohou těšit i batolata). Někdy v sobě totiž skrývají ozvěny skutečných lidských tragédií, na které by se nemělo zapomínat.
Autorský text
