Článek
Když se řekne jméno Zdenka Braunerová, většina z nás si nejspíš nic konkrétního nevybaví. A vlastně není divu, ve škole se o ní neučí a památek na ni aby člověk lupou pohledal. A přitom jde o ženu, která byla první profesionální malířkou v českých dějinách a navíc jednou z nejzajímavějších osobností konce 19. století. Všem to tehdy tak trochu natřela a dokázala, že umění není jen doménou mužů – a to se prosím pěkně bavíme o době, kdy se na ženy v malířských ateliérech koukalo skrz prsty.
Zdislava, která chtěla víc než jen vdaný život
Narodila se do vlivné pražské rodiny před 167 lety (konkrétně 9. dubna 1858) jako Zdislava Rosalia Augusta Braunerová. Její otec August Brauner byl známý právník a politik, a tak není divu, že jejich domácnost rozhodně nezůstávala stranou veřejného dění. V jejich salonu se scházeli samí velikáni – Palacký, Hanka nebo Rieger byli jen onou pověstnou špičkou ledovce. A malá Zdenka tak už odmalička vyrůstala v prostředí, kde se řešila literatura, umění i politika – a samozřejmě také národní ideje.
Už od dětství ale věděla, že chce malovat. A to opravdu pořádně, ne jen tak po večerech, jak se na vdanou paní tehdejší doby slušelo. Nechtěla být jen „slečna od palety“, chtěla být umělkyní tělem i duší. Jenže na to ještě nebyla společnost připravená. Musela čelit nepochopení a předsudkům nejen ve společnosti, ale dokonce i ve své domácnosti (jakkoli pokroková a umělecky založená se na první pohled jevila). Jak se však později ukázalo, nikdy se nenechala odradit.
Zdenka Braunerová
Žena, která inspirovala muže
Zdenka měla nejen talent, ale i neuvěřitelný šarm a charisma – tak o ní alespoň mluví dobové spisy. Ovlivnila životy mnoha výjimečných mužů. Sama milovala lumírovského prozaika, dramatika a básníka Julia Zeyera. Ovšem ten její cit neopětoval a podle některých zdrojů ji dokonce poměrně nehezky odvrhl. Ale tím to rozhodně neskončilo. Osudově jí vstoupil do cesty malíř Antonín Chittussi, pak Vilém Mrštík, který kvůli ní málem spáchal sebevraždu. A na chvíli se jejím životem dokonce mihnul i samotný Auguste Rodin, slavný francouzský sochař, či básník Paul Claudel, který se stal jejím doživotním obdivovatelem.
Přesto nezatrpkla. Místo toho se rozhodla pomáhat dalším umělcům – a mnohdy právě díky ní mohli tvořit. Podporovala je materiálně i společensky. Koneckonců Jan Zrzavý, Joža Úprka nebo František Bílek jí vděčí za mnohé.
Paříž ji přijala s otevřenou náručí
České země jí ale byly málo. V roce 1888 proto odjela na delší dobu do Francie. Není se čemu divit – tehdy šlo o skutečné kulturní srdce Evropy. A nevedla si tam vůbec špatně. I když byla „pouze Češka“, stala se členkou Unie malířek. Vystavovala v pařížských galeriích a navázala mnohá přátelství, která pomáhala budovat mosty mezi českou a francouzskou kulturou. S oblibou se například vypráví, že francouzským kolegům vysvětlovala krásy českého folkloru a přírody – a oni byli z obého doslova unešení.
Ve Francii však zůstat nehodlala. Po návratu domů si zřídila ateliér v Roztokách u Prahy, v takzvaném Braunerově mlýně, kde žila a tvořila až do konce života. A že jí to šlo parádně od ruky!
Obraz Tříkrálka
Malířka, grafička a především průkopnice
Co vše Zdenka Braunerová uměla? Předem vás musím připravit na to, že šlo o seznam opravdu dlouhý. Kromě klasické malby se věnovala i malbě na sklo, dekorativní tvorbě a hlavně krajinomalbě. S tou je dodnes spojena asi nejvýrazněji. Její láska ke krajině se často odrážela v inspiraci lidovým uměním – a to především z Moravského Slovácka a také z blízkého Slovenska.
Zároveň byla průkopnicí české knižní grafiky. Byla totiž v tomto ohledu naprosto jedinečná a dokázala spojit výtvarné cítění s knihami tak, že výsledek byl nejen hezký, ale i silně poetický. Zkrátka a dobře – knihy, které ona upravovala, jste zkrátka a dobře chtěli držet v ruce a začíst se do nich.
Odkaz, který nezmizel
Jak to tak u umělců leckdy bývá – Zdenka Braunerová se nikdy nevdala. Celý život věnovala své tvorbě, svým ideálům, umění a svobodě (v tom by ji bohužel manžel nebo dokonce rodina značně omezovali, takže se tomu vlastně ani nedivím). A udělala dobře – její jméno dnes najdete v každé větší galerii (tedy pokud se budete dobře dívat), její obrazy i grafiky se objevují na mnoha výstavách a její příběh si můžete připomenout v biografických románech Františka Kožíka Na křídlech větrného mlýna a Neklidné babí léto.
Pokud na ně narazíte, určitě si je přečtěte. Právě díky ní se totiž otevřely dveře dalším generacím mnoha českých výtvarnic. A to je rozhodně dobře.
Zdroj: Autorský text
Zdenka Braunerová, Milena Lenderová, Mladá fronta, 2 000
Zdenka Braunerová, Jaroslav Maria, Městská knihovna (Praha), 2023
