Článek
A protože jsme tam onoho líného červencového odpoledne byly jediné zákaznice, udělal si na nás čas. A vyprávěl a vyprávěl. A občas se tedy člověk nestačil divit.
Za aprílové vtipy pěkně děkuju
Dostali jsme se nějak i k aprílu – kdo koho na 1. dubna vytrolil, znáte to. No a ukázalo se, že pan majitel byl obětí taky. Ale vlastně úplně nechtěně. V květnu si vzal na brigádu studentku. Znáte to – sezóna se teprve rozjíždí, tak se výdaje osekávají na minimum. A ta studentka navíc vypadala dobře, měla i nějaká ocenění ze školy ze soutěží. „Trochu jsem nestíhal, tak jsem ji od začátku nechal pracovat samostatně. Tuhle chybu už nikdy neudělám,“uvedl to věcně.
Velmi brzy si hosté objednali vídeňskou kávu. Na té by nemělo být nic složitého. Stačí jen kvalitně našlehat šlehačku (ty, kdo do sklenic stříkají tu rostlinnou, by podle mě měli viset na pranýři) a je to. Proto se strašně divil, když mu po chvíli přišly tři nespokojené dámy nápoj reklamovat. Studentka totiž udělala klasického turka a, aniž by ho nechala sednout, dala na něj šlehačku. Jak to asi dopadlo, si umíte představit.
„Ale nás to takhle učil prófa ve škole, fakt.“ Hájila se. Dámy si ale nic vysvětlit nenechaly. Prý sem chtěly zajít druhý den s rodinou, ale s takovými službami to tedy rozhodně nebude. Ani tohle kafe platit nebudou. Na jednu stranu se jim vážně nedivím.
On to někdo vzal vážně?
Ale protože se studentka dušovala, že takovou chybu by vážně neudělala a že to tak má být, zavolal pan majitel následujícího dne do školy. Nakonec se mu povedlo přes tři lidi dostat na onoho učitele – a oba se nestačili divit. Když mu popsal svůj problém, bylo prý na druhé straně nejdřív ohromené ticho.
„On to někdo vzal vážně?“ vykoktal po chvíli učitel. „Dělal jsem to na apríla, ten výsledek byl tak strašný, že to podle mě museli všichni pochopit. Panebože, to se omlouvám, to by mě v životě nenapadlo, že se tohle stane. Já vám tam pošlu někoho jiného, nebojte.“
A co vy? Už se těšíte na apríla, nebo vám to celé přijde jako pitomost?
