Článek
Pokud budete mít někdy cestu kolem Jihlavy, nechte si doporučit návštěvu místní zoo. Je sice maličká, ale rozhodně stojí za to. A když se navíc přichomýtnete i ke krmení zvířat, zjistíte, že chovatelé jsou vážně na správném místě. Tohle jsou moje poznámky ke krmení surikat. Věřím, že se určitě pobavíte i poučíte.
Jsou to hrabačky – ve všech směrech
Věděli jste, že dříve se surikatám říkalo hezky česky „hrabačky“? A není to jen tak. Hrabou totiž extrémně rychle. Uvádí se, že za minutu dokážou přemístit tolik písku, kolik samy váží. A hrabání nepoužívají jen k tvorbě nor, ale třeba i jako obranu před nepřítelem. Ale o tom třeba někdy jindy. Teď se pojďme soustředit na klasickou surikatí školu.
U surikat je správná výuka klíčem k přežití
Věřte nebo ne, ale od těchto šelmiček by se mohli leccos přiučit i zkušení pedagogové. Není divu – jejich úspěch jako druhu totiž závisí na pečlivé výuce, předávané z generace na generaci. Kdo zůstane pozadu, prohrál.
Ovšem ve skupině surikat není zodpovědnost za výuku omezena pouze na rodiče. Naopak, podílejí se na ní všichni členové. Tento společný přístup zajišťuje nejen přežití mláďat, ale také posiluje vazby uvnitř skupiny.
Surikaty loví hmyz, ještěrky, a dokonce i jedovaté štíry. Výuka mladých surikat, jak s takovou kořistí zacházet, probíhá postupně, krok za krokem:
- Základní úroveň: Dospělí jedinci předkládají mláďatům mrtvé štíry s již odstraněným jedovatým žihadlem. Seznamují je tak se svou budoucí potravou.
- Středně pokročilý stupeň: Další stupeň zahrnuje přinesení zneškodněných nebo omráčených štírů. Zde se mláďata učí zacházet s kořistí a zároveň pozorují, jak ji zneškodnit.
- Pokročilá úroveň: Nakonec musí mláďata sama odchytit a zneškodnit živého štíra.
Součástí výuky surikat jsou samozřejmě i chyby. Mláďata mohou dostat od štíra pořádnou dávku jedu, ale je tu jeden zvrat – surikaty jsou totiž vůči jeho jedu přirozeně odolné. Prostě se z toho jen vyspí.
