Článek
Dnes jedna historka trampská – zaručeně pravdivá, neb hlavní aktér, třímající onehdy kulatou lopatu, vedle mě každý den usíná v posteli. Ale stačilo málo a mohlo být všechno úplně jinak.
Když se straka jednoduše nudí, je to průšvih
Straky jsou hodně chytří ptáci. Možná už vás napadlo, jaké by to bylo mít jednu jako mazlíčka. No a našemu vandrovnímu kamarádovi se to povedlo. Pravda, zprvu si myslel, že osiřelé mládě, kterého se ujal (potají, jak jinak – problém s úřady by měl už tehdy), je vrána šedivka. Ale když z opeřence úspěšně vypiplal stračí samičku, taky si nestěžoval. Žáňa, jak se jmenovala, byla totiž společník za všechny prachy. Doslova. Chytrá, učenlivá – a strašně žárlivá. Ale o tom někdy jindy.
A taky se hrozně nerada nudila. Takže když jste do kufru dali klec se Žáňou a vedle usadili německou dogu od dalšího vandrovního parťáka, byl to recept na průšvih. Jenže to rozjařené trampíky, chystající se na Velký vandr, napadlo až ve chvíli, kdy už bylo skoro pozdě. Zapomněli totiž na to zásadní – nějak Žáňu zabavit.
Straku zkrátka musíte zabavit, jinak se se zlou potážete
K zábranám chybělo vážně maličko
To si tak jedete po dálnici 130, bratru možná i víc – kdo má ten tachograf pořád kontrolovat, že jo. A najednou se zezadu ozve příšerný psí řev, kvičení a vytí v jednom. Lekli se všichni řádně (k trenkám si pak preventivně nečichali, jak dodnes dodávají). Manžel říká, že trhnul volantem tak, že nějakou chvíli jel po dálnici jako Večerníček – pěkně od kraje ke kraji. Jak to vybral a jak je možné, že se tenkrát nevybourali, dodnes netuší.
Později, podle vyděšeného psího pohledu a mimiky, vydedukovali, co se stalo. Tehdy už stáli bezpečně na benzince, tahali jednu cigaretu za druhou a uklidňovali nervy – vyklepaní tak, že nasednout mohli snad až po hodině.
Ona Žáňa se totiž během jízdy nudila. A tak ji nenapadlo nic lepšího než řádně klofnout dogu do zadku. Od toho ten kravál a pozdvižení, které mě málem stálo životního partnera. No nic, s tím se musí něco dělat, usoudila osádka vozu a přehodila přes opeřeného pasažéra deku.
Nakonec to vyřešil batoh
Neujeli ani deset kilometrů, když majitel dogy (která se, poučena předchozí zkušeností, ze stračina dosahu preventivně stáhla a doslova přicucla k druhé straně kufru) zahlásil: „Je to v háji, hoši. Ta potvora si tu deku stáhla.“
Nakonec to vyřešil vandrovní bágl, doslova napasovaný mezi oba zvířecí účastníky tohohle nevšedního výletu. Zbytek cesty už tak proběhl v pohodě. Ale jak říkám – stačilo vážně málo.
