Článek
Dnes vám nebudu vyprávět svůj příběh, ale ten od kamarádky Zuzky. Měli jsme včera pěknou pracovní párty a přišla řeč i na tchyně a tchány. A věřte mi, že Zuzčino vyprávění vážně stojí za to.
Když je tchyně skrblík par excellence
O tom, že maminka jejího muže nebude tak úplně normální, se Zuzka přesvědčila už při první návštěvě. Byla zima, všude plno sněhu, a paní domu jim nakázala dát si boty na plechy (ano, na pečení), že vodu, co z nich odteče, použije na kytky. Logiku v tom, prosím, nehledejte. Takových historek by bylo přehršel, ale pojďme se vrátit ke slibovaným vánočním svátkům.
První Vánoce stály za to
Ty první nevypadaly vůbec špatně – (tehdy ještě) budoucí tchyně se dokonce nastávající snachy zeptala, co by si přála. A Zuzka, protože nechtěla vypadat neomaleně, požádala o nějaký šátek, šálu nebo nákrčník, které nosila ráda a na kterých podle ní nebylo co zkazit. Jen o jednu věc prosila – aby nebyly černé. A co myslíte, že dostala? Ano, takový ten levný kousavý „vlněný“ nákrčník v černé. A když se na to nesměle zeptala, bylo jí řečeno, že byl o deset korun levnější než jiné barvy a že přece Vánoce nejsou svátky konzumu (o tom, že na svoje dárky měla tchyně úplně jiná kritéria, se asi zmiňovat nemusím). Tím to však teprve začalo.
Hrnky, panenka – a ještě něco navíc
Mezi topové dárky patří podle Zuzky servis šesti šálků a talířků na kávu. Tedy šesti – původně jich šest bylo, k Zuzce se však dostaly jen čtyři. Bylo jí vysvětleno, že se tchyni líbily a že jim čtyři kusy stačí. Ještě později se dozvěděla, že šlo o dárek od někoho z práce, který tchyně prostě poslala dál.
Větší peklo však začalo, když se mladým manželům narodily děti – dvě krásné holčičky rok po sobě. Specialita tchyně byla jasná – příšerné panenky z tržnice, s cenou okolo 29 Kč za kus (to se ví přesně, protože cenovky tam vždy nechávala), které obvykle vypadaly tak, že by vyděsily i zarytého milovníka hororů. Milá tchyně však ještě půl roku poté neváhala po holčičkách loudit pochvaly typu: „Že ti dala babička nejhezčí panenku k Vánocům? A že si s ní hraješ úplně nejradši?“ Skončila s tím až ve chvíli, kdy jí mladší, tehdy tříletá slečna naivně odpověděla, že její panenky se té od ní bály, a tak skončila na hanbě v krabici.
Nicméně Zuzka se tomu všemu jenom směje. Zjistila prostě, že tchyně už jiná nebude, takže se vždycky sází, jaký další šílený dárek na Vánoce vymyslí. Jen říká, že ji mrzí, že jde obvykle o takové hrůzy, že je nemůže dát ani na charitu.
